Dlouhodobé strategie a výhledy týkající se eHealth v dokumentech EU

Úvod

Zdravotnictví je obor, nad kterým se neustále diskutuje. Témata, s ním spojená bývají často otázkou života a smrti. Protože o tyto dvě věci především jde. O prodlužování života a hledání odpovědí. Dnes si málokdo dokáže představit, že kdysi nebylo možné jen tak zavolat lékaře, který bývá dnes na místě již do deseti minut. A přitom o rychlost především jde, protože včasná pomoc většinou dokáže zajistit přežití. K rychlosti velkým kusem přispěl rozvoj a obrovský boom digitálních technologií, jelikož právě ty umožňují rychlé přivolání lékařské péče a tím efektivní pomoc. Proto je obor eHealth jednou z klíčových částí moderního zdravotnictví. Lékaři si mezi sebou mohou vyměňovat důležitá diagnostická fakta, v krátkém časovém rozpětí, a tím mohou rychle jednat a přizpůsobovat způsoby léčby. Lidem se tím tedy dostává možnosti neustálému přizpůsobování léčebných postupů. eHealth je obor, který má v budoucím a moderním zdravotnictvím své místo jisté, i proto se dlouhodobě tento pojem řeší i na půdě evropského parlamentu.

Co je to eHealth?

Tento pojem byl prvně použit na 7. Mezinárodním kongresu telemedicíny a distanční péče v Londýně v listopadu 1999 k vyjádření stádia vývoje zdravotnických vědních oborů, zejména medicínské a zdravotnické informatiky a telemedicíny.[1] V roce 2005 pak byl uznán i Světovou zdravotnickou organizací. Ovšem pod podmínkou, že státy, které jsou členy, vypracují dlouhodobé strategie pro jeho rozvoj a použití v praxi.

Velký rozvoj informačních technologií, jako je telefon, počítače, internet, celkově digitalizace, nevídaně přispěly k rozvoji tohoto oboru. Dalo by se říci, že eHealth by bez digitálního boomu ani nebyla možná.

Nezáleží na tom, zda je péče soukromá či veřejná, zde jde především o zlepšení celkové péče, což zahrnuje nejen léčbu, ale i včasnou a přesnou diagnostiku a nezanedbatelná část se zaměřuje na prevenci. Zdravý životní styl je totiž základem, který bohužel většině lidí chybí.

Hodně je poukazováno na to, že eHealth má mnoho výhod, mezi které patří především aktivní zapojení občana, pacienta, do rozhodování o svém zdravotním stavu tím, že by měl lepší přístup k informacím. Jako další výhoda je vnímán fakt, že v dnešní době je míra bezpečnosti, co se týká elektronických dokumentů, mnohonásobně vyšší než je u papírové. Navíc sdílení informací umožňuje lepší péči i díky tomu, že je možná konzultace mnoha odborníků, ačkoli jsou, například, každý na jiné straně zeměkoule.

Mezi hlavní cíle eHealth patří především zlepšení zpřístupnění informací, zkvalitnění péče a odstranění různých komunikačních bariér mezi pacientem a lékařem. Elektronický záznam by měl obsahovat krevní skupinu, alergie, celkový stav a léky, které pacient užívá. Je důležité zmínit i to, že elektronické zdravotnictví prostřednictvím počítačů a internetu nabízí výměnu velkého množství informací za poměrně nízké náklady.

eHealth v rámci EU

Jak je již zmíněno výše je problematika zdravotnictví a eHealth často řešeným tématem. Především od té doby, kdy lidé s velkou oblibou cestují do zahraničí, kde očekávají, že jim bude poskytnuta stejně kvalitní péče, jakou by měly k dispozici ve své rodné zemi. Kámen úrazu ovšem je, že tamní lékař pacienta nezná, jeho diagnózu, prodělané nemoci, či možné alergie na léky. Přitom tyto informaci mohou často hrát klíčovou roli. Lékař by díky tomu ušetřil nejen čas, ale i případné komplikace, které by mohly nastat.

Podle Matěje Adama jsou za hlavní problémy rozvoje eHealth považovány[2]:

  • Vlastník programu, prosazující e-Health – často jsou to odborníci či IT specialisté, nikoli lékaři či ze zákona zodpovědné instituce, které zdravotnictví řídí
  • Doba trvání – výhody, které projekty přinášejíc řízení inženýry a techniky, přicházejí pomalu – spíše v řádu roků než měsíců, což není v souladu s politickými a volebními obdobími a cykly, které přitom mají zásadní dopad na alokaci prostředků z veřejných zdrojů
  • Schopnost přijmout změny – v odvětví definice konzervativním, kterým zdravotnictví z důvodu ochrany bezpečnosti pacientů musí být, je nelehké prosadit změny v zaběhaném systému, a proto nutnost existence správných programů řízení změn, komunikace, školení vystupuje do popředí. Jedná se přitom o netechnickou úlohu společenské adaptace faktu, že e-health není možno chápat jako „IT“ projekty ale jako nutnou součást evoluce zdravotního systému

Například Dánsko je jedna ze zemí, které patří v žebříčku úspěšnosti elektronického zdravotnictví přední pozice v EU. S řešením této problematiky začali v polovině devadesátých let a základem byla otevřenost a důvěra. Ze začátku zavedli elektronický recept, a později rozšířenější a vylepšenou verzi, e-recept. Ten měl zamezit hlavně kontraindikace léků. Kontinuální rozvoj je dosažen díky kombinaci vytvoření efektivní řídící a strategické roviny, která zajišťuje vytvoření vhodné prostředí a nutné stability, v kombinaci s projekty řízenými „shora“ i „zespodu“ ve smyslu vlastnictví a financování konkrétního projektu.[3]

Z obecného hlediska lze uvést, podle Matěje Adama, několik principů rozvoje e-health[4]:

  • Nejprve do šířky, potom do hloubky; posloupnost zavádění e-health zaměřit na jednoduché základní komunikační funkce e-health s dopadem na co nejširší okruh uživatelů, přičemž až po dosažení tohoto cíle a jeho stabilizace je fázovaně zaváděna delší, komplexnější funkcionalita
  • Strategický rámec e-health s jasně komunikovanou bází východisek a racionalizace cílů z pohledu pacienta, poskytovatele i zdravotního systému
  • Zaměření na přidanou hodnotu pro lékaře – již první projekty musejí přinést praktické, měřitelné dopady pro lékaře a další zdravotnické profesionály, přičemž hodnota by měla být spíše v klinické – lékařské části než pouze v ekonomické

Systém by měl přispět ke snazšímu přístupu pacienta k informacím, které se ho týkají, to znamená, aby byl otevřený a srozumitelný. K tomu by měl umožnit propojení sítí nemocnic, lékáren, ordinací… Na druhou stranu však je nutné, aby byl důvěryhodný a zabezpečený.

Rozvoj sítí i jejich propojení na mobilní zařízení, stoupající výkonnost hardwarových i softwarových prvků dávají teoretickou možnost toho, že zdravotníci mohou mít k dispozici výkonné informační systémy přístupné kdykoli a kdekoli s vysokou mírou bezpečnosti. Efektivní uplatnění nových informačních technologií ve zdravotnictví ale není pouze otázkou vědeckotechnického vývoje či dostatku finančních zdrojů, ale i příslušných změn v oblasti legislativy, či způsobů financování zdravotnických činností. Vhodné využití informačních a komunikačních technologií může i vlastní zdravotnický provoz zlomit, není potřeba opakovaných vyšetření, snížení čekacích dob na vyšetření, zlepšení diagnostických možností, které vedou ke snížení ošetřovacích dnů.[5]

Projekty a dokumenty v EU

Dokumenty v EU, které souvisejí s vývojem elektronického zdravotnictví, sepisují a zveřejňují speciální skupiny. V roce 2005 vznikla Komise pro e-zdravotnictví a v roce 2012 Skupina pro elektronické zdravotnictví. Tyto skupiny průběžně vydávají zprávy a studie, které informují o pokroku, či stagnaci tohoto oboru.

V roce 2004 přijala Komise sdělení o Elektronickém zdravotnictví – zlepšení zdravotní péče pro evropské občany: Akční plán pro evropský prostor elektronického zdravotnictví.[6]

Pro informační podporu v oblasti zdravotnictví a zrychlení a zkvalitnění režimu úhrad v rámci smluvních států se v současné době na evropské úrovni připravil projekt vytvoření Evropského zdravotnického informačního a clearingového centra. To by mělo využívat nejmodernější informační a komunikační technologie a zabývat se:[7]

  • Vzájemným přeúčtováním nákladů za skutečně poskytnutou zdravotní péči
  • Přeúčtováním paušálních úhrad a to za občany v důchodu a rodinné příslušníky osob zaměstnaných v jiném státě
  • Řešením přeúčtování nákladů na zdravotní péči mezi národními zdravotními pojišťovnami v rámci smluv o vzdání se úhrad

V roce 2006 vydala Komise zprávu Connected Health – Quality and Safety for European Citizens[8]. Ve sdělení zdůraznila hlavní důvody pro implementaci ICT technologií v oblasti zdravotnictví. Technologie mají usnadnit volný pohyb pracovníků, unijních občanů mezi členskými státy (díky zdravotnickým informacím je zajištěna interoperabilita systémů e-zdravotnictví), což je odvětví, které vytvoří zcela nový trh pro zdravotní aplikace, čímž přinese nabídku nových služeb a pracovních míst.[9]

Roku 2007 byla publikována zpráva Accelerating the development of the eHealth market in Europe.[10] Zpráva se zaměřila na pojetí elektronického zdravotnictví z pohledu komerčního trhu. Tentýž rok též vydala Evropská komise Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evrospkému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Iniciativa rozhodujících trhů pro Evropu, kde konstatovala, že předpokladem konkurenceschopnosti je rozvoj hospodářství založeného na inovacích, mezi nimiž bylo právě i eHealth.[11]

V roce 2008 Evropská komise přijala doporučení o příhraniční interoperabilitě systémů elektronických zdravotních záznamů[12], kde zdůrazňuje řadu principů, které by měl vnitrostátní právní rámec respektovat. Zejména zaručovat pacientovo právo svobodně rozhodovat o tom, jaké osobní údaje týkající se zdraví mají být uchovány a komu mají být sděleny. Provozovatel by navíc měl, předtím než začne osobní údaje zpracovávat, vypracovat analýzu rizik bezpečnosti informací a dopadů na ochranu osobních údajů.[13]

Stejný rok byl též odstartován projekt CALLIOPE[14]. Projekt měl za účel pořádání různých seminářů a přednášek, kde by si subjekty navzájem vyměňovaly a předávaly informace a zkušenosti. V tomto roce byl zahájen ještě jeden projekt s názvem epSOS.[15]

V roce 2009 předsedala Česká republika Evropské Unii. V Praze se konala konference, kde ministři diskutovali nad přínosy e-Health. Následně pak Evropská rada přijala závěry o bezpečné a účinné zdravotní péči prostřednictvím e-zdravotnictví.[16]

Rok 2010 přinesl pouze jednu zprávu. Bylo tím sdělení Komise Digitální agenda pro Evropu[17], která uvádí, že e-zdravotnictví může zvýšit úroveň péče a dosahovat nízkých nákladů, což by vedlo k tomu, že by se zdravotnická pomoc dostala i tam, kde na ni doposud nebyly finance.

V roce 2011 vydala Evropská komise hodnotící zprávu o postupu implementace akčního plánu z roku 2004[18], podle níž k určitému pokroku došlo, především:[19]

  • Všechny členské státy mají podrobné strategie týkající se elektronického zdravotnictví.
  • Vznikla řada studií v dílčích oblastech elektronického zdravotnictví, zejména s cíle shrnout nejlepší dostupnou praxi a zkušenosti zainteresovaných osob
  • Vytvoření jednotného unijního trhu pro produkty a služby elektronického zdravotnictví se stalo dlouhodobým politickým cílem

Finální zpráva z roku 2012 byla velice podrobná. eHealth Task Force Report – Redesigning Health in Europe for 2020[20] shrnuje základní témata, která řeší reorganizaci zdravotnictví, kde nejde jen o generování úspor díky využívání ICT technologiím, ale i o zlepšení kvality péče.[21]

Závěr

eHealth je stále velkou neznámou, jelikož je tu mnoho otázek, které je zapotřebí vyřešit. Není se ovšem čemu divit, jelikož je to obor relativně mladý. Jedním z hlavních klíčových bodů, na které se eHealth zaměřuje je rozšíření elektronických záznamů, získat si důvěru a pokusit se být konkurenceschopný záznamům papírovým, které jsou i nadále neporovnatelně rozšířenější. Propagátoři elektronického zdravotnictví se pokouší prosazovat názor, že systém může být otevřený a přitom bezpečný. Chtějí propojit co nejvíce zdravotnických zařízení, aby mezi sebou mohli sdílet informace, což by vedlo ke zlepšení a zkvalitnění péče, aniž by se zvyšovaly náklady.  Ba naopak, pokud by totiž lékař znal pacientovu diagnózu, nebyly by potřeba další vyšetření. Základem pro vše je informace, kterou musíme mít k tomu, abychom s pacientem mohli pracovat. Mnohdy je cesta k ní složitá, i proto by nám jejich sdílení ušetřilo čas, který často hraje nejdůležitější roli.


[1] STŘEDA, Leoš a Petr PANÝREK. EHealth a telemedicína. 1. vyd. Praha: High Tech Park, 2011, 37 s. ISBN 978-80-254-9508-7.

[2] ADAM, Matěj. Zkušenosti z organizace národních programů implementace elektronického zdravotnictví. In: MEDSOFT …: sborník příspěvků. Praha : Dům techniky ČSVTS, 1989-. 2013, s. 7-19. ISSN: 1803-8115.

[3] Adam, Matěj, ref. 3

[4] Adam, Matěj, ref. 3

[5] KOFRÁNEK, Jiří — KUBINYI, Jozef. Od paper-health k e-health (a zpět?). Inovativní role informačních technologií v reformě zdravotnictví. In: MEDSOFT …. Praha : Dům techniky ČSVTS, 1989-. 2005, s. 95-104. ISSN: 1803-8115.

[6] eHealth 2003, Ministerial Declaration, Brussels, 22 May 2003 http://europa.eu.int/information_society/eeurope/ehealth/conference/2003/index_en.htm.

[7] Kofránek, Jiří a Jozef Kubinyl, ref. 5

[8] Connected Health – Quality and Safety for European Citizens, Report of the Unit ICT for Health in collaboration with the i2010 sub-group on eHealth (formerly known as the eHealth working group) and the eHealth stakeholders´ group, web: http://ec.europa.eu/information_society/activities/ict_psp/documents/connected-health.pdf

[9] KAVĚNA, Martin. Vývoj politiky Evropské unie a České republiky v oblasti e-zdravotnictví v letech 2004-2012. In: [online]. [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.ictsb.org/Activities/eHealth_and_standardization/Documents/Mandate403_eHealth.pdf

[10] Standardisation mandate addressed to CEN, CENELEC and ETSI in the field of Information and Communication Technologie, 6. 3. 2007, M/403EN, web: http://www.ictsb.org/Activities/eHealth_and_standardization/Documents/Mandate403_eHealth.pdf

[11] Kavěna, Martin, ref. 9

[12] Doporučení Komise ze dne 2. Července 2008 o příhraniční interoperabilitě systémů elektronických zdravotních záznamů, č. 2008/594/ES

[13] Kavěna, Martin, ref. 9

[14] Více informací na: http//www.calliope-network.eu/Collaborations/tabid/322/Default.aspx

[15] www.epsos.eu

[16] Kavěna, Martin, ref. 9

[17] Sdělení Komise č. KOM(2010) 245 Digitální agenda pro Evropu

[18] Evropská komise. Assessing the progres sof the eHealth Action Plan for the period 2004-2012. August 2011, web: http://ec.europa.eu/information_society/activities/health/docs/policy/ehap_assess082011.pdf

[19] Kavěna, Martin, ref. 9

[20] Zpráva eHealth Task Force Report – Redesigning Health in Europe for 2020, web: http://ec.europa.eu/information_society/activities/health/docs/policy/taskforce/redesigning_health-eu-for2020-ehtf-report2012.pdf

[21] Kavěna, Martin, ref. 9

Příspěvek byl publikován v rubrice eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.