eHealth jako součást eGovernment

eGovernment je vlastně elektronizace veřejné správy, která se zabývá poskytováním veřejných služeb a záležitostí. Veřejnou správou jsou také označovány příslušné úřady. eGovernment má tedy za úkol převádět data veřejné správy do elektronické podoby. Tyto data jsou pak prostřednictvím služeb levnější, spolehlivá a hlavně rychle dostupná jak pro občany, tak pro soukromé organizace či veřejné instituce. Ačkoliv se nám může zdát pojem „eGovernment“ zprva neznámý, setkal se s ním už v běžném životě snad skoro každý-a to na poště. Pokud potřebujete do nového zaměstnání výpis z trestního rejstříku či ověřenou kopii vysvědčení, zažádáte si o ně nejpravděpodobněji na jedné z přepážek pošty se štítkem Czech POINT. Czech POINT je totiž náš státní projekt, díky kterému mohou krajské úřady, notáři a další právnické osoby (například právě Česká pošta) poskytovat občanům veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny ve veřejných centrálních registrech o jejich osobě, majetku a právech. To mohou být například výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z Obchodního rejstříku, Živnostenského rejstříku, Insolvenčního rejstříku či zmíněný výpis z rejstříku trestů. Dále také Přijetí podání podle živnostenského zákona, výpis bodového ohodnocení osoby, seznam kvalifikovaných dodavatelů či autorizovanou kontroverzi dokumentů. Tento projekt vznikl v roce 2005 a jeho síť byla plně spuštěna v roce 2008.

eHealth neboli elektronizace zdravotnictví má za úkol zjednodušit jak administrativní postupy, tak zvýšit dostupnost, přístupnost a kvalitu zdravotních služeb. Co ale mají tyto dva obory společného? Překrývají se hlavně v jejich základních požadavcích, což je správná, bezpečná a jednodušší identifikace a autentifikace, která lze uplatnit i v zahraničních službách. Co se týče identifikace ve zdravotnictví, neomezuje se pouze jen na pacienta, ale také na zaměstnance zdravotnických zařízení a zařízení obecně. Zdravotnické informace jsou citlivé údaje a proto je ochrana dat hlavní oblastní v budování důvěryhodného prostředí, které umožní pacientům a poskytovatelům využívat služeb eHealth bez obav. Projekty STORK a epSOS, které se touto problematikou zabývají, poukazují na to, že právě eHelth a eGovernment mají hodně společného-některé státy používají pro obě tyto sféry stejné nebo podobné identifikační mechanismy.

Co se týče eHealth, nejznámější jeho podobou je asi IZIP-neboli elektronická zdravotní knížka, který byla či stále je projektem společnosti IZIP, s.r.o. . Jedná se o zabezpečený souhrn zdravotních informací pacienta, který je v elektronické podobně a přístupný 24 hodin denně online. Je rychlým prostředkem předávání informací mezi lékaři a pacientem. Můžete v ní sdílet nejaktuálnější informace o vašem zdravotním stavu s těmi zdravotnickými pracovníky, kterým povolíte přístup. Tento projekt měl tedy zrychlit a usnadnit přístup k pacientovým informacím, což mohlo vést třeba i k včasné záchraně života. Obsahoval historii pojištění pacienta, přehledy vykázané péče, uhrazených regulačních poplatků nebo doplatků za léky. Projekt IZIP odstartoval v roce 2001 a po jeho zkušebním provozu fungoval normálně. Byl ovšem roku 2012 pozastaven ministrem zdravotnictví jakožto nefunkční a dostatečně nevyužívaný. V této době bylo údajně zaregistrována zhruba již čtvrtina obyvatel České republiky. Jeho existence prý stála v přepočtu kolem 1,8 miliardy korun, které do toho vložila pojišťovna VZP. Nakonec samotná VZP ukončila smlouvu s IZIPem z toho důvodu, že financování bylo velmi nepřesné, jak už tomu bývá v naší republice zvykem. Bylo také zveřejněno, že si malý počet zaměstnanců měl rozdělit naprosto neúměrné odměny, ale i tak projekt byl od začátku odsuzován. Myslím si, že jeho neefektivnost vězí právě v tom, že ještě většina našich obyvatel není zcela zvyklá využívat natolik elektroniku, zejména pak starší generace. Ve zdravotnictví se tráví až moc času zapisováním a tento čas by určitě mohl být využit mnohem lépe. Na druhou stranu jsou ručně zapsané věci hůře zfalšovatelné, než elektronické zápisky. Jsem toho názoru, že tento projekt v jádru nebyl vůbec špatný nápad-už jen z toho důvodu, že v případě akutních záležitostí se vše mohlo řešit rychle a bez komplikací. Kdyby tento systém opravdu fungoval v celém světě, odpadaly by starosti s pojištěním v zahraničí, což by byla určitě obrovská úleva hlavně pro ty, kteří cestují-a že lidé poslední dobou cestují více a více. Potom je tu ale problém se zabezpečením. Osobně v tom vidím jediný problém-jedná se totiž o velice citlivá data. Jsem ale toho názoru, že pokud by se elektronické knížky zavedly povinně, postupně by opadal problém s intimitou, co se zdraví týče. Chápu to totiž jako rozdělení dvou případů. Prvním je ten, že se člověk nemusí za své zdravotní problémy stydět, jelikož za ně nemůže. Chápu, že v praxi to tak vždy nemusí být, jelikož mám sama pár zdravotních komplikací, které jsem si sice nezapříčinila sama, ale pyšná na ně zrovna nejsem a nestojím o to, aby měla nepovolaná osoba možnost se k informacím o těchto komplikacích dostat. Ano, myslím tím osobu pouze nepovolanou. Možná je to tím, že už se nějakou dobu pohybuji ve zdravotnických sférách, ale časem ze mě opadl stud, protože si říkám, že lékař či zdravotnický pacient je zvyklý určitě na mnohem horší případy a že j tu od toho, aby mi pomohl. Zdravotnická dokumentace slouží přece jenom k tomu, aby mi mohla být poskytnuta kvalitní péče. Pak tu vidím ale stranu druhou, a to sice člověka, který si za své zdravotní komplikace může. Zde opět chápu stud, ale pokud s takovým člověkem zdravotnický personál jedná jako s člověkem, kterého jsem označila v prvním případě, neměl by se mít za co stydět. Pokud takový člověk chce svůj problém řešit a je tedy schopen ho konzultovat s lékařem, jsem toho názoru, že by se k němu mělo přistupovat stejně jako k ostatním pacientům. Společnost vůbec by měla postupem času vnímat zdravotní komplikace jako něco, co máme všichni společného a právě potom by mohl odpadnout strach u toho, že se naše zdravotní dokumentace dostane do těch nesprávných rukou. Když už jsme všichni schopni ukládat své peníze na účty a využívat internetové bankovnictví, nevidím čeho se obávat. A neodpustím si ani poznámku, že lidé na sociálních sítích sdílí kolikrát tolik ze svého soukromí, že v tomhle opravdu nevidím zas takový problém. Když totiž člověk mění lékaře, většinou si jeho nový lékař nevyžádá celou jeho dokumentaci, tudíž není schopný racionálně řešit nastávající problémy. Pokud by se opravdu postupem času zdravotničtí pracovníci naučili jak zacházet pořádně s elektronickými knížkami, vidím v tom obrovské plus. K tomu ale musím dodat, že ani já sama natolik nevěřím technice, abych jí svěřila tolik informací a proto si myslím, že by bylo ideální, kdyby se elektronické knížky vedly zároveň s tisknutou dokumentací. Data o našem zdravotním stavu se určitě postupně zdigitalizují, je jen otázkou času, kdy se k tomu dopracujeme. Může to být pár let a může to taky trvat pár generací, nebo alespoň tak dlouho, dokud i osoby staršího věku nebudou natolik znalí informačních technologií, aby je alespoň v tomto směru ovládly. Pokud by se začala nyní povinně zavádět elektronická dokumentace současně s tou psanou, ke které se někteří lékaři vrátili, dovolím si odhadnout, že za dvě generace bychom byli schopni brát elektronické zdravotní knížky jako samozřejmost.

Potom ale ve vzduchu stále visí kauza s financováním IZIP. Myslím si, že média v ČR jsou natolik zvrhlá, že se jim nedá stoprocentně věřit. Ale na druhou stranu také věřím tomu, že někteří lidé jsou tu tak zkorumpovaní, že je skoro jisté, že si někdo na tomto projektu hodlal opět přispět do své vlastní kapsy. Stačí se jen podívat na současnou kauzu s Pražským dopravním podnikem. Před pár lety nás donutil si pořídit tzv. Opencard, která stála neuvěřitelnou sumu peněz jak za projektování, tak nás občany. A nyní se hovoří o tom, že zanikne a všichni si budeme muset pořídit novou kartu. Je zcela očividné, že si na těchto projektech chce někdo opět přispět do svého vlastního rozpočtu. Ale hlavním problémem tu vidím, proč není schopna veřejnost udělat něco pro to, aby se takhle nezacházelo s našimi penězi. Jenže pokud by náš národ byl schopen se vzbouřit či demonstrovat nejen proti něčemu, ale také pro něco, rozhodně si nemyslím, že by právě IZIP měla pozitivní ohlas. Technika sice jde dál, ale k nám vše doráží až o něco později ze Západu, takže je zcela jisté, že s českou podezřívavostí a technickou negramotností (troufnu si říct, že i většiny obyvatel, zvláště žijících mimo město) by cokoliv, co má co společného s digitalizací nemělo právě velký úspěch.

eHealth ale nakonec není jen o zdravotních knížkách. Uvedu jeden příklad z mé praxe. Mám totiž problém si vybrat lékaře, zejména specialistu, který mi bude plně vyhovovat. Dříve jsem dala na přátelské rady, potom jsem ale objevila možnost hledání lékaře po internetu. Na to jsem přišla tak, že jsem původně hledala ordinační hodiny. Existuje totiž server, který má v databázi lékaře. Nevím, jestli všechny, ale rozhodně je jich tam opravdu mnoho. Lékař se může i pod svůj profil přihlásit. Tam mohou pacienti zanechávat své názory a zkušenosti, člověk zde nalezne kontakt či ordinační hodiny. U pár lékařů jsem i narazila na to, že se lze objednat on-line. Někteří lékaři se snaží i prezentovat pomocí svých internetových stránek. A ano, u mě to velice zabírá. Vidím totiž, že se daný lékař snaží prosadit, zejména u mladších generací, které využívají internet. A ano, u mě to tedy zabralo. Jako jedinou nevýhodu zde vidím to, že pochvalné či záporné komentáře pod lékařské profily může psát kdokoliv. Jinak se mi to ale zdá jako výborný způsob, jak si najít a vyzkoušet lékaře, lze totiž hledat dle specializace či můžete hledat v místě svého bydliště. Následně si zjistíte něco málo o tomto lékaři, naleznete tu šikovné informace a k lékaři se můžete objednat buď telefonicky a nebo on-line. Já osobně, ač jsem tuto službu využila poprvé, preferuji on-line objednávání, jelikož si můžu sama zvolit nejpohodlnější den i hodinu návštěvy a systém mi dokonce neváhá i připomenout mojí návštěvu dopředu pomocí e-mailu. Samozřejmě je to něco nového, ale pokud by tyto služby postupem času začaly být standardními, nebylo by na tom vůbec nic špatného. Přece jenom myslím i na starší generace, které těchto služeb mohou využít buď přes své příbuzné, a nebo je tu stále možnost se k lékaři objednat telefonicky, což ovládá v naší zemi už opravdu valná většina.

Za mě přes všechny negativa i pozitiva, která jsem výše uvedla, nakonec zvítězilo jednoznačně ano. Samozřejmě, za jiných okolností by to bylo mnohem jednoznačnější ano a asi by bylo i více početné, co se týče ostatních občanů. Ale i tak musím uznat, že eGovernment i eHealth jsou myšleny dobře. Oboje ušetří čas i peníze. Myslím si, že většina lidí rozhodně podpoří eGovernment více než eHealth, protože ho velmi často využívají. eHealth (kdyby fungoval tak, jak má) by byl určitě také hojně využíván, ale to už lidé moc nevidí. Pokud nebudou akutně někde potřebovat informace o jejich zdravotním stavu a neproběhnou komplikace, jen tak se asi na stranu eHealth nepřikloní. Stále panuje všeobecný strach z kolapsu techniky či nabourání se do systému. Data jak naší vlády, tak zdravotnické povahy by měla být střežena stejně dobře a kvalitně. Pokud se dá dohromady vůle zajistit bezpečnost těchto dat a všeobecné povědomí přijme fakt, že celý svět prochází digitalizací a je proto dobré využít toho a edukovat se ohledně techniky alespoň na minimální úrovni, můžeme z toho všichni získat. A tím nemám na mysli zkorumpované pracovníky, kteří rozhodují o financování.

Denisa Dufková

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív, eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.