Historie eHealth a eGovernment v České republice

Historie eHealth a eGovernment v České republice

 

eGovernment

V posledních desetiletích se začíná využívat rozvoje elektronických komunikačních technologií v oblasti komunikace občana a státu. Tato elektronizace státní správy se označuje termínem „eGovernment“, který pochází z angličtiny (eGovernment = elektronické vládnutí). Volně přeloženo se jedná o veřejnou správu prostřednictvím elektronických technologií.

 

Počátky elektronizace veřejné správy v České republice se vztahují k roku 1998. Tehdy byla jmenována Rada pro státní informační politiku jako konzultativní orgán pro vládu v oblasti záležitostí informační instituce. V roce 1999 byl vládou přijat první dokument v oblasti vývoje informační společnosti. V dokumentu jsou vymezeny cíle k vybudování a fungování sjednocené národní komunikační infrastruktury.

V roce 2000 byl založen Úřad pro veřejné informační systémy. Tento úřad nahradil předešlý Úřad státních informačních systémů a měl za úkol odpovídat za strategické plánování v oblasti informačních systémů ve veřejné. V tomto roce vláda schválila zákon 365/2000 Sb., o veřejných informačních systémech a přijala první verzi Akčního plánu pro realizaci státní informační politiky.

V červnu roku 2001 se Česká republika připojila k akčnímu plánu eEurope+. Tento plán byl orientován na podporu rozvoje informační společnosti členských zemí.

V roce 2003 bylo založeno Ministerstvo informatiky, které mělo zodpovědnost za koordinaci a vývoj elektronizace veřejné správy, telekomunikace a poštovních služeb.

V říjnu roku 2003 byl spuštěn portál www.portal.gov.cz a v říjnu následujícího roku byla spuštěna webová stránka www.portal.gov.cz napomáhající podnikatelům a občanům komunikovat s veřejnými orgány.

Rok 2005 – vláda přijala Národní strategii informační bezpečnosti ČR. Do roku 2005 se také datuje začátek povinnosti spravovat elektronické podatelny. Jedná se o zabezpečený emailový systém, který je používán pro digitálně podepsaná data mezi uživateli a institucemi.

V červenci 2006 byly zprovozněny služby jako elektronický podpis a eStamp autentizační služba.V červenci byl uveden do chodu Daňový portál pro veřejnost. Na podzim tohoto roku přijalo ministerstvo informatiky elektronickou podatelnu. V listopadu vláda představila novou webovou stránku pro občany žijící v Praze (www.praha.eu). Tato internetová stránka poskytuje občanům přístup ke službám veřejné správy elektronickou formou a možnost přímo komunikovat s poskytovateli dopravy, plynu a vody.

V květnu roku 2007 byla ustanovena Vládní rada pro informační společnost. Hlavní cíl rady bylo poskytovat odborné zázemí pro rozhodnutí vlády týkající se eGovernmentu a ICT (informačních a komunikačních technologií). Bylo ukončeno působení Ministerstva informatiky ČR a zprovozněno elektronické soudní řízení. V červnu se stalo ministerstvo vnitra vedoucím orgánem v oblasti eGovernmentu a Informační společnosti. Ministerstvo vnitra začalo být odpovědné za správu webových stránek dřívějšího ministerstva informatiky a Veřejného informačního portálu. Byl také zahájen pilotní provoz projektu Czech POINT. V lednu 2008 byl tento projekt oficiálně spuštěn.

V říjnu 2008 byla uvedena do provozu nová informační služba eJustice. Jejím cílem bylo zdokonalit přístup občanů k údajům o soudních rozhodnutích a také zjednodušit a zrychlit práci soudců, advokátů a dalších příslušných pracovníků.

Prvního července 2009 bylo spuštěno provozování datových schránek, jejichž provozovatelem se stala Česká pošta. V dubnu téhož roku začaly úřady v České republice vystavovat nové elektronické pasy. V dubnu podepsal prezident zákon o základních registrech. Zákon propojuje 4 základní registry (registr osob, registr obyvatel, registr územní identifikace adres a nemovitostí, registr práv a povinností).

V červenci roku 2009 se projekt Czech POINT začal zabývat další možností pro občany – konverzí úředních dokumentů v papírové podobě do podoby elektronické. Zákon o elektronických akcích a povolené konverzi dokumentů stanovuje povinnost právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku a orgánům veřejné správy vést komunikaci pouze elektronicky, a to prostřednictvím datových schránek. Povinnost vést komunikaci elektronicky mají i orgány veřejné moci.

Datové schránky byly k úplnému provozu spuštěny 1.listopadu 2009.

V únoru roku 2010 informovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu o budoucí strategii („Digitální Česká republika“) týkající se rozvoje elektronických komunikací v následující dekádě.

V dubnu 2010 mělo český systém elektronického zdravotnictví (IZIP) již více než 1 300 000 klientů.

11. listopadu 2011 spustilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR Vízový informační systém, který bude zajišťovat rychlou výměnu vízových informací v rámci schengenského prostoru na základě biometrických údajů žadatelů.

Od 20. března 2012 funguje nový jednotný Portál veřejné správy, který spustilo Ministerstvo vnitra České republiky. Na portálu lze nalézt funkce bývalého Portálu datových schránek a Seznamu orgánů veřejné moci. 1. červenec byl důležitý z důvodu zahájení ostrého provozu základních registrů. Dne 9. července byl spuštěn nový registr vozidel pod záštitou ministerstva dopravy.

8. října byla spuštěna nová služba CzechPOINT@home, která je určena pro firmy, podnikatele a občany, kteří dávají přednost elektronické komunikaci. Podmínkou je, aby žadatel vlastnil datovou schránku.

V do budoucna jsou v rámci eGovernmentu plánovány elektronické volby, které by měly být alternativou k současnému způsobu hlasování. Jejich ostrý start by měl být v roce 2016.

Součástí systému eGovernment je kromě mnoha dalších také elektronizace zdravotnictví, neboli eHealth.

eHealth

Koncepce eHealth v České republice je ovlivněna konceptem eHealth v legislativě Evropské unie a doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO). Přesto zatím u nás nemá eHealth ucelenou vizi, kam se má směřovat do budoucna. Z nedávno zveřejněné studie projektu Restart, která analyzovala 10 let českého eHealth, vyplývá, že za poslední dekádu se na postu ministra zdravotnictví vystřídalo 9 ministrů ze tří politických stran. Každý z nich přinesl svou koncepci zdravotnictví, která nezřídka vyvracela koncepce předchozí.

V ČR v současné době probíhá elektronizace zdravotnictví spíše na lokální úrovni. V řadě léčebných zařízení jsou dnes již veškerá data o pacientech digitalizována, leckteré nemocnice směřují k bezpapírovému provozu či se v nich realizují nejrůznější pilotní projekty eHealth. Na úrovni krajů lze jako příklad uvést projekt eMeDocS – integrovaný záchranný systém kraje Vysočina, kde jsou mj. sdílena emergentní data o pacientovi, k němuž je vyslána záchranná služba.

Jako úspěšné projekty s celorepublikovou působností je možné jmenovat systém sdílení obrazové zdravotnické dokumentace ePACS nebo zdravotnické registry (např. transplantační, tkáňový či onkologický). Vedle těchto systémů již téměř všechny zdravotní pojišťovny nabízejí svým pojištěncům možnost pořizovat si a ukládat v jejich systému vlastní kopii zdravotní dokumentace v digitální podobě (dosud na dobrovolné bázi).

Většinu projektů zaměřených na elektronizaci zdravotnictví se však nedaří dotáhnout do konce. O přínosech eHealth pro celkové fungování systému zdravotnictví – jeho větší transparentnost, efektivitu vynakládání finančních prostředků, ale také zlepšení péče o pacienty – hovoří řada mezinárodních analýz a statistik i praktické zkušenosti z vyspělých zemí.

Za posledních 10 let bylo spuštěno mnoho projektů s vizí rozvoje eHealth – jedná se např. o IZIP, eNeschopenka, ePreskripce, zdravotnické registry a další. Většina těchto projektů však nebyla dotažena do konce (ePreskripce) nebo není podporována lékaři ani pacienty (např. IZIP). Příkladem by pro nás mohla být Skandinávie, kde elektronické předepisování používá 90% lékařů. U nás je rozjezd eReceptu pomalý, čeští lékaři jsou stále opatrní a nedůvěřiví.

Romana Vrbová

Příspěvek byl publikován v rubrice eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.