Implementace eHealth do ostatních medicínských oborů

eHealth- jak ze samotného označení vyplývá, a lze tak i poměrně snadno logicky odvodit, jedná se o využití a zapojení elektronických prostředků v péči o zdraví. Tento termín dnes poměrně rozšířený, není však úplně nový. Poprvé se objevil již v roce 1999. Dále uvedu jen tři z mnoha definic, které jsou souhrnně vypsány na portálu Wikipedia:1

r. 1999 Mitchell– eHealth je termín odkazující na kombinované využívání elektronické komunikace a informačních technologií ve zdravotnictví . Využívá přenos, ukládání a vyhledávání digitalizovaných zdravotnických dat – pro klinické , vzdělávací a administrativní účely , a to jak v místní síti tak i v dálkovém přístupu.

r. 2000 McLendon– eHealth se vztahuje na všechny formy elektronické zdravotní péče přes internet, od informačních, vzdělávacích až po obchodní „produkty“ a přímé služby nabízené odborníkům, neodborníkům, podnikům nebo samotným spotřebitelům. eHealth zahrnuje širokou škálu klinických činností, které jsou tradičně charakterizovány pojmem telehealth, jsou však realizovány prostřednictvím internetu. Jednoduše řečeno, eHealth dělá zdravotnictví efektivnější , a zároveň umožňuje pacientům a odborníkům dokázat dříve nemožné.

r. 2001 Eysenbach–  eHealth je prostor vznikající v průsečíku medicínské informatiky, veřejného zdravotnictví a podnikání, s důrazem na zdravotní služby a informace dodané nebo posílané prostřednictvím internetu a souvisejících technologií . V širším slova smyslu, tento termín charakterizuje nejen technický vývoj, ale také state-of-mind – způsob myšlení a postojů a rovněž závazek pro spojení globálního vědění ke zlepšení zdravotní péče na místní, regionální , a celosvětové úrovni prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.

Jak je zřejmé i samotný pojem eHealth se vyvíjí, ale právě poslední definice komplexně vymezuje pohled na problematiku. Autor tuto definici dále rozpracovává v článku, kde uvádí jakési e-desatero, přičemž, jak z následujícího textu vyplývá, neznamená ono „e“ nutně jen odkaz na elektronizaci.2

 

Efficiency (účinnost) – jedním z příslibů eHealth je zvýšení efektivity zdravotní péče, a tím snížení nákladů. Jednou z možných cest ke snižování nákladů by bylo vyloučení duplicitní nebo zbytečné diagnostické či terapeutické intervence a to prostřednictvím lepších možností komunikace mezi zdravotnickými zařízeními, při aktivním zapojení pacientů.

Enhancing quality of care (zlepšení kvality péče) – zvýšení účinnosti zahrnuje nejen snížení nákladů, ale zároveň zlepšení kvality. eHealth může zvýšit kvalitu zdravotní péče například tím, že umožní srovnání mezi různými poskytovateli, zapojí spotřebitele jako další sílu při zajišťování kvality, a nasměruje pacienty k nejkvalitnějším poskytovatelům.

Evidence based (podložené důkazy)- eHealth zásahy by měly být podloženy důkazy v tom smyslu, že jejich efektivita a účinnost by neměla být pouze předpokládaná, ale prokázaná důsledným vědeckým hodnocením. Ovšem v této oblasti ještě musí být provedeno mnoho práce.

Empowerment of consumers and patients (posílení postavení uživatelů a pacientů) – tím, že zpřístupní znalosti základů medicíny a osobních elektronických záznamů spotřebitelům přes internet, eHealth otevírá nové možnosti pro pacienta- soustředit léčbu a umožnit mu výběr založený na důkazech.

Encouragement of a new relationship (podpora nového vztahu)- mezi pacientem a zdravotníkem, směrem ke skutečnému partnerství, kde se rozhodování děje sdíleným způsobem.

Education of physicians (vzdělávání lékařů) prostřednictvím on-line zdrojů (další lékařské vzdělávání) a také vzdělávání uživatelů (výchova ke zdraví, přesně cílené preventivní informace pro pacienty).

Enabling information exchange (povolení výměny informací) a komunikace mezi zdravotnickými zařízeními standardizovaným  způsobem.

Extending the scope of health care (rozšíření rozsahu zdravotní péče)- za jeho běžné hranice. Toto je míněno jak zeměpisném slova smyslu, tak i ve smyslu koncepčním. EHealth umožňuje spotřebitelům snadno získat zdravotnické služby on-line od globálních poskytovatelů. Jedná se o služby od jednoduchých rad až po složitější zásahy nebo produkty, jako jsou např. léčiva.

Ethics (etika) – eHealth zahrnuje nové formy interakce pacienta s lékařem a přináší nové výzvy ale i hrozby v oblasti etiky, jako jsou on-line odborné praxe, informovaný souhlas, nebo problémy spojené se soukromím či rovným přístupem.

Equity (spravedlnost) – zajištění spravedlivější zdravotní péče je jedním z příslibů eHealth, ale zároveň je zde značné nebezpečí, že může prohloubit propast mezi „bohatými“ a „chudými“. Lidé, kteří nemají peníze, schopnosti a přístup k počítačům a sítím, nemohou efektivně využívat možností eHealth. Ve výsledku, tyto skupiny pacientů (které by vlastně měly nejvíce těžit ze zdravotních informací), jsou ti, u kterých je nejméně pravděpodobné, že získají prospěch z pokroku v oblasti informačních technologií, ledaže by politická opatření zajistila spravedlivý přístup pro všechny. Digitální propast v současné době probíhá mezi venkovským a městským obyvatelstvem, mezi bohatými a chudými, mladými a starými, mezi muži a ženami i mezi opomíjenými (vzácnými) a „běžnými“chorobami.

 

Kromě těchto 10 základních „e“, lze ještě pro eHealth formulovat 3 doplňující, a to:

easy-to-use- snadno použitelné,
entertaining– zábavné (nikdo přece nebude používat něco, co je nudné!)

exciting– vzrušující, či inspirativní
Pro úspěšně fungující eHealth jsou to však podstatné vlastnosti.

Právě uvedená doplňující „3e“ lze využít jako počáteční ideu pro tvorbu podpůrné aplikace, či aplikací i pro vytváření architektury příslušných webových portálů, které by měly skutečně zaujmout na první pohled. V případě dánského portálu sundhed.dk, který patří k vůbec nejpropracovanějším i v celosvětovém měřítku, byla právě tato „3e“ aplikována velmi úspěšně a orientace v problému i získání požadované informace je i pro nepříliš častého návštěvníka internetu snadnou záležitostí. Při procházení portálu se uživateli nabízí mnoho možností, které ve výsledku mohou pomoci při řešení jeho problému a jde tedy o činnost, která rozhodně nenudí a navíc je i vzrušující, právě v odkrývání nových souvislostí.

Je jisté, že fungující ICT infrastruktura bude pro každý systém základem, ovšem bez zapojení důležitých partnerů, zejména státu (vlády), odborné veřejnosti a také pacientů, kteří budou systém aktivně využívat, nebude mít smysl hovořit o úspěšném zavedení eHealth. V této oblasti je nutno na prvním místě maximálně zabezpečit sdílená data proti případnému zneužití. Přestože s kvalitou poskytovaných zdravotnických služeb a úkonů přímo nesouvisí, toto zabezpečení však často výraznou měrou komplikuje samotný uživatelský software, ovlivňuje rychlost zpracování informací či požadavků a v neposlední řadě je velmi nákladné. Toto se ukazuje asi nejlépe na norském modelu, který výrazně prodražuje právě velmi důkladné zabezpečení dat.

Máme-li se zaměřit na implementaci eHealth do jednotlivých lékařských oborů, potom základním východiskem, či spíše jakousi kostrou může být právě uvedené „desatero“. Jakkoli se podařilo v posledních letech některé naznačené problémy vyřešit, či spíše usnadnit jejich řešení, stále zůstává mnoho otázek uspokojivě nezodpovězených.

Od roku 2001, kdy bylo formulováno těchto 10(+3) pravidel byla problematika eHealth více, či méně úspěšně rozpracována do různých národních strategií. V Evropě vynikají v tomto směru zejména, již zmíněné, Dánsko a Norsko, kde se podařilo vybudovat velmi rozvinuté a fungující systémy a zkušenosti z uvedených zemí byly využity i k formulování dokumentu „Doporučení pro strategii elektronického zdravotnictví (eHealth) pro Českou republiku“, jako výsledku spolupráce WHO EURO a MZ ČR v rámci dvouleté smlouvy o spolupráci (BCA) 2010-2011 v oblasti eHealth.3

Dalším důležitým prvkem v implementaci eHealth v rámci daného území je jednotný informační systém. Současná situace v České republice však vykazuje velkou heterogenitu nemocničních informačních systémů (NIS), které jednotlivým zařízením umožňují již dlouhou dobu více, či méně efektivní správu všech důležitých interních údajů o pacientech, ale právě různorodost těchto systémů významně komplikuje snahu o vytvoření jednotného systému alespoň v rámci jednotlivých krajů, nemluvě o celostátním, či ještě širším řešení. Primárním cílem však nutně nemusí být vytvoření jediného nového systému, ale s přihlédnutím k existující situaci, vytvoření spolehlivého funkčního propojení stávajících aplikací.

K předávání dat mezi jednotlivými systémy jsou ve všech významných zdravotnických systémech zapracovány datové standardy ministerstva zdravotnictví (MZ) ČR- DASTA ve verzi 3 nebo 4 (zkráceně DS3, DS4) a tyto standardy jsou v mnoha zařízeních dlouhodobě používány v každodenní praxi. Stále však také existuje diskuze zda více nevyužívat jiný zavedený mezinárodní standard, např. HL 7 (Health level seven), který je ve mnoha ohledech propracovanější, využívaný ve více zemích, bohužel však také dražší. Tam, kde se používá a dostačuje DASTA není ji bezpodmínečně nutné nahrazovat, spíše se hledají cesty jak zajistit prostupnost mezi oběma standardy, s tím, že právě zkušenosti s jejich využíváním ve více různých NIS mohou být potřebným východiskem k nalezení přijatelného řešení.

Pro nejbližší období bude situace v implementaci eHealth do českého zdravotnictví vycházet z výsledků soutěže o návrh hospodárného a funkčního elektronického zdravotnictví.4Z celkem 9 hodnocených návrhů byl jako nejlepší oceněn návrh předložený  firmou Microsoft, nicméně i ostatní návrhy budou podle MZ ČR součástí další práce na konceptu Hospodárného a funkčního  elektronického zdravotnictví. Cílem MZ ČR je zajistit, aby v horizontu  čtyř let existovaly funkční a používané aplikace pro výměnu zdravotních informací:5

 

1. Pacientský portál- jeho veřejná část by poskytovala informace jak veřejnosti tak zdravotníkům, např. o lécích, nemocech, možnostech jejich léčení, pohotovostních službách (lékárny, ambulance, …), o zdravotnických zařízeních, o léčivech, či doporučených postupech, atd.  Neveřejná část portálu by umožnila zejména přístup ke zdravotní dokumentaci a údajům pacientů i lékařů sloužící ke konkrétním kontaktům v rámci léčby.

2. Elektronická preskripce- elektronický výdej léků na předpis je již součástí právního řádu a měl by být povinně zaveden od r. 2015. Cílem je předejít chybám při výdeji léků  a umožnit snazší kontrolu toho co bylo předepsáno a vydáno- očekávaný přínos by měl být vyšší než 1 mld. Kč.

3. Registr radiační zátěže- vytvořit funkční registr s cílem sledovat radiační zátěž pacientů po aplikaci ionizujícího ozáření a omezit negativní vlivy tohoto záření na pacienta vznikající překračováním bezpečných limitů.

4. Manažerský informační systém- umožní průběžné sledování jednotlivých ukazatelů, jako např. dostupnost péče, zaměnitelnost léčiv, strukturu a plánování nákladů, sledování předepisování léků, porovnávání podobných příkladů, atd…

 

Předpokladem pro dosažení tohoto cíle bude zajištění bezpečné a spolehlivé výměny zdravotnické dokumentace, tzn., že přístup bude možný pouze pro oprávněné uživatele s nutností záznamu každého vstupu do systému. Za dokumentaci bude odpovídat ten, kdo ji primárně pořídil a ten ji bude také poskytovat ke sdílení ostatním zdravotnickým pracovištím. Přitom bude kladen důraz na maximální využití stávajících NIS, které jsou pro uživatele známé a jsou zvyklí s nimi pracovat. Dokumentace nebude shromažďována do centrálních úložišť, ale bude možno ji „vytáhnout“ z lokálního úložiště vlastníka prostřednictvím registru skrze zabezpečený přístup. Toto však bude vyžadovat důslednou aplikaci datových standardů, viz. výše např. propojení DASTA- HL 7 a dále využití standardů pro sjednocení lékařské terminologie, např. SNOMED-CT. Vzhledem k velikému rozsahu těchto standardů- v případě SNOMED-CT se jedná o statisíce položek- bude nutno jednak připravit stávající NIS na práci s těmito standardy a potom systematicky vzdělávat pracovníky v oblasti užívání těchto standardizovaných číselníků.

(1) EHealth. Wikipedia, the free encyclopedia (on-line). Poslední aktualizace 2013-03-03,(cit: 2013-04-10). Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/EHealth

(2) EYSENBACH, Günther. What is e-health? In:Journal Medical Internet Research 2001;3(2):e20. 2001-06-18,(cit: 2013-04-10). Dostupné z: http://www.jmir.org/2001/2/e20/, doi: 10.2196/jmir.3.2.e20

(3) HASVOLD, Per Erlend, KNARVIK, Undine. Doporučení pro strategii elektronického zdravotnictví (eHealth) pro Českou republiku. 2012-01-27,(cit:2013-04-22). Dostupné z http://www.mzcr.cz/Soubor.ashx?souborID=15026&typ=application/pdf&nazev

 

(4) NEČASKÝ, Martin. Prezentace ze semináře MZ ČR, konaného dne 11.12.2013 v Praze. (cit: 2013-04-22) Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-usporadalo-seminar-k-elektronizaci-zdravotnictvi_7121_2501_1.html

(5) NOSEK, Petr. Prezentace z tiskové konference MZ ČR v rámci semináře k elektronizaci zdravotnictví, konaného dne 11.12.2013 v Praze. (cit: 2013-04-22) Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-usporadalo-seminar-k-elektronizaci-zdravotnictvi_7121_2501_1.html 

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.