Telemedicína v oftalmologii

Telemedicína umožňuje přenos medicínských informací, ať již grafických, hlasových, obrazových či zvukových mezi dvěma či více subjekty bez ohledu na to, kde se dané subjekty nacházejí. Těmito subjekty mohou být:

  • Lékař a pacient
  • Lékaři mezi sebou
  • Jednotlivá zdravotnická pracoviště
  • Jiná pracoviště např. orgány státní správy

Telemedicíny je možno využít jak jako služby pro širokou veřejnost, čímž jsou myšleny především lékařské konzultace přes různé internetové servery či k přenosu medicínských informací pomocí jakéhokoliv síťového spojení.

Telemedicína umožňuje konzultaci špičkových odborníků z celého světa, vzdělávání pomocí telekonferencí a přímých přenosů, archivaci, přenos obrazové informace a integraci jednotlivých zobrazovacích metod na jednu obrazovku. Mezi další výhody patří zkrácení doby hospitalizace, snížení nákladů, či zkrácení čekací doby.

Teleoftalomologie, stejně jako celá telemedicína je poměrně mladý obor. Jedna z prvních aplikací telemedicíny v oftalmologii se datuje do roku 1987, kdy byla ve Spojených státech použita jako součást projektu při sledování sítnicových cév u kosmonautů během jejich letu do vesmíru. Pro tento projekt byl vyvinut systém pro přenos snímků sítnice v reálném čase pomocí přenosného fundoskopu. Dnes již je teleoftalmologie nedílnou součástí poskytování oční péče. Základem teleoftalmologie je snímání obrazu, jeho uchovávání, zobrazení, zpracování a následný přenos. Požadované vybavení zahrnuje fotoaparát, který může snímat oční obrázky a počítačový terminál s možností sítě, který může obrázky přenášet.

Jedním ze dvou hlavních cílů teleoftalmologie je eliminovat cestování pacientů a očních specialistů, pokud to není nezbytně nutné. Druhým cílem je umožnění léčby pacientům z celého světa bez ohledu na jejich místo bydliště.

Teleoftalmologie  působí v mnoha oblastech, mezi něž patří:

  • Screening očních onemocnění
  • Stanovení diagnózy
  • Monitoring pacientů
  • Propojení a sdílení zdravotnické dokumentace
  • Výzkum a spolupráce při klinických studiích
  • Distanční vzdělávání

Teleoftalmologie obvykle využívá dvou metod k přenosu obrazových a zvukových údajů. Prvním z nich je přenos údajů v reálném čase, kdy dochází k přímé interakci mezi jednotlivými účastníky. Druhým způsobem je takzvaný ‘‘store- and-forward‘‘ přenos, kdy jsou data nejprve shromážděna a později využita.

K zachycení očních snímků mohou být použity různé metody. K vyšetření vnější vrstvy oka se používají standardní digitální přístroje či videokamera. K vyšetření předního očního segmentu se využívá štěrbinové lampy připojené na kameru a obraz očního pozadí včetně sítnice se snímá pomocí funduskamery.

Teleoftalmologie v České republice

V České republice byl v roce 2002 uveden projekt Oftalmologický registr (ORF), jehož cílem bylo zlepšit komunikaci mezi očními klinikami fakultních nemocnic, očními odděleními nemocnic a ambulantními specialisty. Tento projekt měl umožnit očním lékařům konzultovat nálezy závažných očních onemocnění s kolegy specialisty a zrychlit rozhodování o způsobu léčby. Původní premisou projektu bylo zvětšit síť nemocnic, expertů a ambulantních lékařů, která by v budoucnosti spolupracovala přes systému OFR, a tím zlepšit vyhlídky na léčbu špičkové úrovně i pro pacienty mimo velká města.

Podstatou tohoto projektu je, že dochází prostřednictvím internetu a ORF systému k napojení vyšetřujícího očního lékaře na specialistu ze superkonziliárního oftalmologického pracoviště. Vyšetřující lékař je vybaven speciální kamerou, kterou snímá oční pozadí pacienta, tyto snímky jsou odesílány na specializované pracoviště a pacient tak může být v případě nálezu objednán k zákroku přímo na specializované pracoviště. Takový postup by vyloučil opakovaná vyšetření a zbytečné cesty pacienta mezi specialisty, zpřesnil diagnostiku a při závažnějším onemocnění zkrátil lhůtu od nálezu defektu k zahájení léčby. V současné době se však téměř nevyužívá.

Teleoftalmologie ve světě

V roce 1998 byla za využití služby integrované digitální sítě o rychlosti přenosu dat 128 kb/s uskutečněna asistovaná endoskopická laserová dakryocystorinostomie. K propojení došlo mezi nemocnicemi na Havaji a Filipínách, tedy více jak 5000 mil vzdálených oblastí. Během zákroku byly odesílány snímky s komentáři lékaře a také bylo možno pokládat a odpovídat na otázky v reálném čase. Bylo to poprvé, kdy byly využity telemedicínské technologie k telementoringu operace očního tumoru za přenosu dat v reálném čase. Toto velmi výrazně napomohlo k vývoji a rozšíření technologií telementoringu do budoucna.

Vzhledem k velké prevalenci očních onemocnění v zemích Afriky a nemožnosti těchto zemí dosáhnout na kvalitní oční péči byly ve Velké Británii v Moorfields Eye Hospital vytvořeny speciální internetové stránky, které pomáhají pacientům v zemích jako je např. Ghana, Jihoafrická republika, Gambie či Tanzánie.

V oblasti Blízkého východu existuje tzv. Middle East Ophthalmology Network (MEON), která sdružuje odborníky ze všech hlavních očních klinik z Izraele, Jordánska, Maroka a Palestiny. Do tohoto projektu se zapojilo okolo 50 odborníků, kteří díky tomu mohou mezi sebou konzultovat diagnózy pacientů či léčebné postupy, i přes neutěšenou politickou situaci v této oblasti. Tento systém také napomáhá odstranit problém s nerovnoměrným rozložením oční péče v regionu, podporuje spolupráci mezi lékaři a snižuje profesní izolaci.

Dalšími státy, které mají s teleoftalmologií významnější zkušenosti jsou např. Austrálie, Kanada, Indie či země Skandinávského poloostrova. Jednou ze zemí, kde digitální přenos dat velmi napomohl zkvalitnění zdravotnické péče je Ázerbajdžán, který už od roku 1997 spolupracuje s očními klinikami v Moskvě.

Budoucnost teleoftalmologie

Nově vznikající techniky pro oční zachycení obrazu, včetně oftalmoskopu, které lze kombinovat s mobilními zařízeními zvyšují přenositelnost a dostupnost pro širokou veřejnost. Počet Telehealth sítí stále narůstá a také dochází k neustálému pokroku ve vývoji metod automatické detekce onemocnění jako např. diabetické retinopatie. Teleoftalmologie má velký potenciál co se týče screeningu a včasné léčby u řady očních onemocnění, což vede také ke značnému snížení finančních nákladů.

I přes velký technický pokrok v oblasti digitální fotografie a digitálních zobrazovacích technik však existují určité bariéry, jako například nízká citlivost a specifita či nedostatek streopsie. Proto nemůže vyšetření na dálku zcela nahradit komplexní vyšetření přímo u očního lékaře.

Martina Paroubková

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív, eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.