Telepatologie

Telepatologie  (název vychází z latinského složení slov – tele = na dálku; pathia = nemoc; logos = věda; anglický název Telepathology)

Telepatologii můžeme označit jako určitý podobor telemedicíny. Vzhledem k její krátké historii bude přínosné se seznámit nejdříve s pojmem telemedicína, který byl definován teprve v 90. letech jako samostatný medicínský obor. Je to interaktivní cesta k poskytování zdravotnických služeb na velké či menší vzdálenosti. Šetří  čas jak pacientům  tak i lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům. Úzce koreluje s informačními technologiemi, díky kterým je tento proces zrealizovatelný. Jedna z jejích součástí je telepatologie, která se zabývá přenosem digitálního mikroskopického obrazu, interpretace na monitoru a jeho sdílení mezi různými pracovišti. Z názvu vyplývá, že se přednostně bude věnovat patologickým tkáním, to znamená nějakým způsobem funkčně nebo strukturně poškozeným, u kterých nemusí být jistá příčina či prognóza a je tedy žádoucí preparát podrobit odbornému zkoumání, které provádí patolog. Může být také označována jako digitální patologie.

Aby bylo možné telepatologii smysluplně využít, podmínkou jsou kvalitně připravené a obarvené preparáty, funkční zařízení  schopné pořídit digitální obraz mikroskopického preparátu, a samozřejmě personál, který je kompetentní tuto techniku využívat.  V současnosti jsou používány dvě metody pro získání výše popsaného obrazu. Jednou z nich je dálkově ovládaný mikroskop s přenosem obrazu přes počítačovou síť, druhá metoda využívá tzv. slide scanner, který snímá celý preparát a uloží digitální obraz k následnému prohlížení. Obraz pořízený scannerem je možno získat manuálně nebo automaticky. Uvedený scanner je v současné době dodáván na trh několika výrobci. Průměrná délka skenování je okolo 2 minut. Výsledný obraz by měl být provedený v několika rovinách ostrosti a být dostatečně kvalitní pro stanovení klinické diagnózy patologem.

diagnostickém směru najdeme využití například v klasických řezech z parafínových bločků, další možnost jsou peroperační  kryostatické biopsie, kdy je vzorek tkáně odebrán chirurgem v průběhu operace a ihned podroben odborné analýze, na základě které se určuje další postup. Má nezastupitelné místo v onkologických diagnózách, kdy je vyloučení či potvrzení malignity nebo benignity život zachraňující úkon.

Telepatologie je přínosná i v pedagogickém odvětví pro různé formy vzdělávání jak pregraduálního tak postgraduálního studia. Elektronické snímky preparátů mohou být využity k prezentacím, tvorbě histologických atlasů a knih, nebo jako přílohy k dalším odborným literaturám.

Tato inovace v oblasti patologie má několik výhod. Patolog není limitován zorným polem v klasickém mikroskopu, může hodnotit preparát jako celek. Konziliární konzultace jsou možné díky sdílení preparátu, i ve fyzické nepřítomnosti patologa. Na konečné diagnóze se tedy mohou podílet různí odborníci z různých pracovišť. Některé starší preparáty pozbývají kvality,což telepatologie vylučuje, digitální obraz bude stále stejně kvalitní. Odpadá zde riziko ztráty nebo zničení preparátu, což je velmi přínosné zejména u vzorků, které se obtížně pořizují. Není nutná přeprava preparátu na jiná pracoviště.

Telepatologie v praxi vykazuje jistá omezení. Kvalitně pořízené digitální obrazy histopatologických preparátů se mohou uchovávat po velmi dlouhou dobu na přenosných datových zařízeních, jejichž kapacitu můžou soubory s obrazy převyšovat. Telepatologické vzorky jsou definitivní a nedají se pozměnit, což se týče zejména dalšího obarvení samotného preparátu. Proces realizace telepatologie v praxi je finančné náročný.

Velmi významná osoba spojená se začátky telepatologie ve světě, je americký lékař, patolog Ronald S. Weinstein a její začátky se datují od r. 1986.

Z evropských zemí můžeme zmínit Norsko, kde v r. 1989 byla zavedena telepatologie poprvé do klinické praxe. Od r. 1996 zavedlo Norsko hrazení telekonzultací, tzn. konzultací na dálku. V r. 2002 Světová zdravotnická organizce (WHO) vyhlásila Norský institut telemedicíny za první spolupracující centrum telemedicíny na světe.

Další stát, který aktivně využívá telemedicínu je Dánsko, kde téměř 100% lékařů ke své praxi využívá elektronické sítě.

Jako ,,leader,, telemedicíny a elektronického zdravotnictví je označována Kanada, kde 85% populace souhlasí a podporuje  elektronické zdravotnictví.

Ačkoliv je očividně telemedicína včetně telepatologie přínosný systém eHealth, k jejich realizaci jsou zvýšeny nároky k ovládání nových technologií pro lékaře, učitele a další kompetentní personál.

 

 

Balejová Michaela

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív, eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.