Telepatologie

Jedná se o jedno z odvětví telemedicíny. Telemedicína je poskytování diagnostických a terapeutických služeb na větší vzdálenost pomoci informačních technologií.

Telemedicínu můžeme dělit do dvou směrů. Jsou to směry „real-time“ a „store and forward“. První ze směrů tzv. „real-time“ je založen na principu práce a účasti více odborníků při diagnostickém a poté i léčebném procesu. Přístup „store and forward“ pracuje tak, že generuje informace, které jsou už uloženy v datovém úložišti a ke kterému mají potom přistupovat další odborníci.

Pojem telepatologie vznikl z řeckého tele – na dálku a slova patologie – což je věda zabývající se studiem nemocí a poruch v živých organismech. Namísto pojmu telepatologie se někdy užívá i tzv. digitální patologie nebo počítačová patologie.

Telepatologií rozumíme technologie umožňující získat digitální obraz histopatologického preparátu, ten dále analyzovat a sdílet přes počítačovou síť. Kvalita digitálního obrazu by měla dosahovat takové úrovně, aby ze snímku bylo možno stanovit histopatologickou diagnózu. Využití této technologie leží v diagnostice, výuce i vědě.

Základním nástrojem telepatologie je virtuální, digitalizovaný preparát. Jedná se o histopatologický snímek, což je kompletně digitalizovaný histologický preparát.

 

Počátky telepatologie

 

Ronald Weinstein jako akademický patolog přišel s termínem telepatologie v roce 1986. Zmínil ho v jednom lékařském časopise, kde i zároveň popisoval kroky, které je potřeba podniknout k vytvoření vzdálené diagnostiky v oboru patologie. Weinstein je proto znám jako „otec telepatologie“. Spolu se svými spolupracovníky publikovali jednu z prvních vědeckých prací, která se zabývala robotickou telepatologií. Právě Weinsteinovi byl později poskytnut první patent na robotické telepatologické systémy a telepatologické diagnostické sítě.

V Norsku byla zavedena první klinická telepatologická služba, a to v roce 1989. Telepatologie byla úspěšně použita k poskytnutí obrazu histopatologických tkání a diagnostice na dálku.

Rozvoj telepatologie je limitován už od počátků jejího rozvoje dostatečnou kvalitou digitálního obrazu mikroskopického histopatologického preparátu. Pro získání ideálního digitálního obrazu preparátu v dobré kvalitě můžeme použít dvou technologií. Je to použití dálkově ovládaného mikroskopu s možností přenosu obrazu přes počítač a dále internet. Druhým způsobem je použití slide scanneru, který umí sám nasnímat celý preparát a digitální obraz uloží. Obraz je nadále přístupný k dalšímu prohlížení. Slide scannery jsou v současné době klinicky využívané a jsou dodávány na trh několika výrobci.

 

Práce se slide scannerem

 

Tato zařízení jsou vybavena nosiči v podobě sklíček, která jsou ručně plněna do zásobníků. Skenování preparátu je možné provézt automaticky nebo manuálně. Je nutné nastavit oblast tkáňového řezu, který se bude skenovat. Dále se nastavují ostřící body a body pro korekci pozadí. Délka samotného skenování se pohybuje okolo 2 minut.

Scanner využívá techniky lineárního snímání, což znamená, že přístroj snímá obraz v pásech, které potom sám spojí do jediného obrazu. Vzniká digitální sklíčko s obrazem. K získání kvalitního digitálního obrazu je nezbytné zajistit co nejkvalitnější vlastní histopatologický preparát.

V souvislosti s potřebou přenosu a skladování velkého množství dat, byl vyvinut formát a datový rámec pro přenos biomedicínských snímků DICOM.

Výhody telepatologie

Rychlejší a snadnější diagnostika a sdílení informací.

Lékaři z různých míst si mohou digitalizovaný preparát prohlížet současně a konzultovat a radit se o něm prostřednictvím telekonference.

Ošetřující lékař se může rychle a účinně poradit se specialistou – patologem, který nemusí být přítomen.            Lékař může získat druhý názor na diagnózu nebo léčebný postup rychleji a snadněji.

Informace o pacientovi mohou být snadněji a rychleji synchronizována v různých elektronických dokumentacích a informačních systémech.

Jakmile se telepatologie do nemocnic a klinik zavede, její provoz bude méně nákladný než tradiční, dosud používané systémy komunikace a diagnostiky.

Možnost provedení obrazové analýzy na celý řez, nikoliv jen na vybrané malé úseky preparátu.

Přináší výhody i do výuky, kdy pedagog názorněji a pohodlněji ukáže a vysvětlí vše, co je na preparátu významné. Není zde riziko záměny různých preparátů.

Není nutné rozbité nebo jinak znehodnocené preparáty k výuce znovu nahrazovat novými, už je můžeme mít uloženy digitálně.

Odpadá údržba mikroskopů k výukovým účelům.

Pokud jsou vzorky malé, není nutná jejich další výroba.

Odpadají problémy s dopravou materiálu.

Digitalizované preparáty mohou tvořit přílohu k vědeckým publikacím.

Práce je možná i s multispektrálními snímky.

 

Nevýhody telepatologie

Kvalitní snímky představují obrovské množství informací, které jsou náročné na dostatečnou velikost paměti. Snímky mohou být velké v řádu stovek MB.

Vzhledem k velikosti dat hrozí pomalé načítání snímků.

K vytvoření kvalitních snímků a jejich následnému prohlížení je potřeba vyvíjet stále nové přístroje, které budou poskytovat perfektní grafické zobrazení.

Již digitalizovaný preparát nelze dále zpracovávat. Pokud je tedy k dispozici snímek s preparátem v základním barvení, nelze provádět další barvení nebo analýzy.

Vysoké pořizovací náklady scannerů a velké nároky na dostatečné grafické zpracování nemusí vyvážit přínos z digitalizace a to především na menších pracovištích.

Ústup mikroskopů.

Martina Köhlerová

Příspěvek byl publikován v rubrice eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.