Teletraumatologie

Dříve, než začneme mluvit o teletraumatológii si musíme přiblížit pojem telemedicíny. Co to ​​vlastně je? V telemedicíně  jde o poskytování zdravotníchkých služeb na velké vzálenosti. A to různým způsobem. Podle toho, jakým způsobem jsou tyto infrmace prenásení, můžeme telemedicínu rozdělit na tři části:

  1. Zasílání informací
  2. Dálkové monitorování
  3. Dálková terapie

 

Zasílání informací (store-and-forward )

Jde o to, že nejprve jsou data zaznamenána a až potom sú odeslína.  Rozvoj internetu přispěl k bouřlivému  rozvoji této  oblasti. Elektornické služby totiž  umožňujú velmi rychle přenášet obrazová data na velké vzdálené místa. Se zaměřením na traumatologiu můžeme  zmínit teleradiológii a přenosy radiodiagnostických snímků.

Dálkové monitorování

Tady jde o to, že naměřená data jsou vyhodnocována v reálném čase. Vyhodnocování môže prováděd expert, nebo je možné i napojení na počítač. Jako příklad môže byť  snaha spojiť kardiostimulátor s online monitorovaním srdeční akce.

Dálková terapie

Dálková terapie je nejnáročnejsší složkou telemedicíny. V podstatě jde o to, že pacient a lékař jsou od sebe vzdáleni a diagnostické a terapeutické výkony jsou zprostředkovány technickými prostředky. Za dálkovou terapii môžeme preto považovať chirurgickú terapii provádenou na dálku.

Telemedicína má taky své přínosy a negativa.

Výhody a hlavní přínos telemedicíny je možné shrnout do několika bodů :

–          Zlepšení dostupnosti zdravotní péče

–          Přístup k lepší zdravotní péči

–          Zlepšiní komunikace mezi poskytovateli zdravotní péče

–          Snadnejší přístup k medicínským informacím

 

Hlavní negativa, která provází použití telemedicínských služeb , můžeme shrnout:

–          slabší vztah vytvořený mezi lékařem a pacientem,

–           slabší vztah mezi poskytovateli zdravotní péče navzájem,

–          pouţití „neosobní“ technologie,

–          problémy související s nutností změny stávající organizační struktury,

–          nutnost dodatečného školení,

–          vývoj modelů a protokolů telemedicínských služeb,

–          nejistá kvalita dostupných medicínských informací.

Historie telechirurgie spadá do období posledních dvaceti let.  Její náplň můžeme rozdelit na dvě oblasti :   telemonitoring a telerobotické operační výkony ( roboticky asistované operace prováděné na dálku).

Telemonitoring  představuje asistenci lékaře – specialisty na operačním výkovu prováděném jiným chirurgem na vzdáleném pracovišti, která spočívá v sledování operace a odborném vedení, aniž by lékař-specialista zasahoval do operace aktivně. Telemonitoring v této podobě obsahuje silný prvek teleedukace.

Dřív než  je zahájena výuka pomocí telemonitorinu, erudující se chirurg absolvuje kurz praktického nácviku metody za přítomnosti školitele, po kterém následuje samotné provedení několika výkonů pod jeho vedením. Počas této přípravné fáze školitel ohodnotí dovednosti chirurga a současne i způsobilost jeho pracovište k provádění  daných výkonů.

Druhou velkou oblastí telechirurgie jsou operační výkony prováděné pomocí dálkově ovládaných robotů. V těchto případech „dálkově“ může znamenat relativně krátké vzdálenosti, kdy chirurg ovládá robota z místnosti vedle operačního sálu, aţ po vzdálenost několika tisíc kilometrů. Robot je ovládán pomocí systému elektromechanických rozhraní s připojenými upravenými chirurgickými nástroji, umoţňujícími dostatečnou volnost pohybu chirurga s vyloučením mimovolního třesu.

Zařízení se skládá ze dvou základních částí – konzoly ovládané chirurgem a operačního stolu se třemi nebo čtyřmi elektromechanickými rameny drţícími endoskopickou optiku a dva aţ tři chirurgické nástroje. Robotická ramena jsou řízena pomocí manipulačních ovladačů umístěných na chirurgické konzole. Po zavedení nástrojů a optiky do těla nemocného obdobně jako při jiných laparoskopických resp. endoskopických výkonech, sedí operatér po celou dobu výkonu u ovládací konzoly s hlavou v mírném předklonu umístěnou v zobrazovací zóně přístroje. Zde pomocí binokulárního zobrazení získává třírozměrný pohled do operačního pole. Ovladače nástrojů jsou umístěny pod zobrazovací částí a umoţňují přenesení pohybů jak prstů, tak i celé ruky a zápěstí. Pohyby chirurgovy ruky jsou analyzovány procesorem, filtrovány a přenášeny na endoskopické instrumenty. Tento proces, při kterém je eliminován třes a drobné bezvýznamné pohyby operatéra, probíhá velmi rychle a zpoţdění mezi pohybem ovladače a nástroje je prakticky neměřitelné. Operační stůl umožňuje kromě kamery umístění až tří chirurgických nástrojů typu EndoWrist. Jedná se o speciální patentovanou konstrukci umoţňující přenesení sedmi stupňů pohybové volnosti odpovídající pohybům lidské ruky.

Z náplně práce samotného traumatologa možno odvodit následné využití telemedicíny v traumatologii.

Co se týče teletraumatologie tak je využívána ve všech směrech. Může jít například o ošetření zranění, poskytování první pomoci, kterou lékař může poskytovat prostřednictvím telekomunikačních zařízeni (např. mobil, video ) třetí osobě na velké vzdálenosti  Dále při diagnostice zranění či závažných nemocí může být využita teleradiologie, kdy je možné přenášet data na velké vzálenosti.  Při chirurgickém ošetření orgánů či pohybového aparátu pacienta je možné využití robotů, pomocí kterých jsou dálkově prováděné operační výkony.  Pro stanovení operativního postupu lze využít teleedukace a co se týče samotného dohledu nad pooperační péči, ta může  být zabezpečena telemonitoringem.

Telemedicína je rychle se rozvíjející oblastí zdravotnictví, která dnes zasahuje do celé řady lékařských oborů včetné chirurgie. S přibývajícím technickým pokrokem přibývá také rozvoj telemedicíny. No „brzdu “ mohou  způsobovat  medicínske, etické, právní a ekonomické faktory, které  s použitím telemedicínských systémů nedílně souvisejí.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.