Teletraumatologie

 

1.1 Telemedicína obecně

Telemedicína je definována jako dálkový přenos lékařských informací od pacienta k doktorovi, prostřednictvím telekomunikačních a informačních technologií jako je např. obousměrné video, e-maily, chytré telefony, bezdrátové nástroje a další, které zajišťují zjištění stavu pacienta, vzdálené poskytování zdravotnických služeb a je poskytována konzultační činnost na dálku. Důsledkem toho je zlevňování léčby, větší transparentnost při rozdělování financí a v delším časovém horizontu i zlepšení kvality života.Telemedicína je součástí eHealth.

Mezi telemedicínské služby je řazena telekonzultace, umožňující přístup k expertize či poznatkům specialistů na dálku, telediagnostika, zabývající se určením diagnózy u pacientů pomocí vzdáleného lékaře prostřednictvím telekomunikačních a informačních technologií, telemonitorování zajišťující dálkové sledování pacientů, kteří se nenacházejí v prostředí nemocnice. Dále tam patří telepéče využívající dat z telemonitorování při poskytování pomoci na dálku, televzdělávání, polečná diagnóza při spolupráci lékařů na dálku, lékařská porada na dálku a teleprezentace.

1.2 Traumatologie obecně

Traumatologie je lékařský obor, jehož náplní je studium ran a úrazů způsobených nehodami nebo násilím, a obsahuje chirurgickou terapii a nápravu poškození. Tento obor je často považován za podobor chirurgie a v zemích bez specializace v úrazové chirurgii je to nejčastěji podspecializace ortopedické chirurgie. Někdy je nazývána nehodová, pohotovostní nebo úrazová chirurgie.

2 Teletraumatologie

Teletraumatologie je obor, který dle svého názvu spojuje teletraumatologii a telemedicínu. Jedná se o aplikaci, která umožňuje posouzení a léčbu pacientů s traumatem za pomoci obousměrné videokonference, kdy na jedné straně je specialista na traumatická zranění.

Kromě záchrany životů systém se očekává, že bude možné ušetřit velké náklady spojené se zbytečným převozem pacientů do specializovaných nemocnic.

2.1 Norsko

   Jedním z bodů týkajících se telemedicíny a jejího provozování služeb pro širokou veřejnost je velmi efektivní zdokonalení kvality života u pacientů s poraněními, kdy se mohou dostat k odborné lékařské pomoci přes internet a takto je konzultovat s příslušnými odborníky. V Norsku nyní probíhal projekt, týkající se hlavně pacientů s chronickými zraněními, kteří mají problémy zvládat svůj každodenní život spojený s léčbou a neustálým docházením na převazy a ošetřováním těchto ran. Dle získaných průzkumů přibližně tři až pět procent populace obyvatelstva nad 65 let věku bojuje se zraněními, která se obtížně hojí. Někdy se zranění objevují opakovaně a to několikrát za sebou a případná ošetřovatelská domácí péče nemá dostatek fundovaných znalostí a zkušeností s takovými zraněními a tak není léčba dostatečně efektivní. Trvalé zdravotní problémy – třeba kožní defekty s sebou nesou i další nepříjemné příznaky, jakým může být nepříjemný zápach nezdravé, nebo špatně léčené tkáně, spojené s chronickou bolestí. Právě pro tyto případy vznikl v Norsku projekt mezi Univerzitní nemocnicí v Severním Norsku (University Hospital of North Norway (UNN)) a Norským centrem pro telemedicínu, kde tito pacienti mohou využít pomoc přes internet. Pacient zašle digitální fotografii svého zranění elektronickou cestou na oddělení kožního lékařství v nemocnici a tamní personál je schopen snímky posoudit a navrhnout vhodnou pokračovací léčbu pro hojení rány. Podmínkou ale je, že se pacient musí nejprve dostavit do nemocnice na první informativní schůzku, kde jsou všechny postupy vysvětleny. Potom již následuje domácí péče, kdy jsou jednou za týden posílány nové snímky zachycující průběh léčby. Moderní společnosti platí velké peníze za poskytování péče o chronické pacienty, kdy dojížděním za pacienty vynakládají jednak nemalé finanční částky na platy a cestovní výlohy na zdravotnický personál, který může být jinde a nebo tuto situaci nijak neřeší. Chroničtí pacienti se tak mnohde stávají opomíjenou skupinou ve zdravotnictví. Výsledky studie ukázaly, kolik skutečných prostředků taková péče o chronické pacienty společnost stojí. Projekt v Norsku začal v lednu 2006.

2.2 Albánie

25. dubna 2014 se již podruhé během letošního roku připojili albánští lékaři svými zkušenostmi v oblasti teletraumatologie k the International Trauma Tele Grand Round pořádanou the University of Miami’s Miller School of Medicine. Lékaři z traumatologických center po celém světě prezentovatovali a diskutovali případy se svými kolegy, kteří byli přítomni takříkajíc virtuálně. Za poslední dva roky s podporou USAID, která financovala integrovaný program telemedicíny a e -Health Program Albánie ( ITeHP ), se Traumatologická fakultní nemocnice stala součástí sítě. Až do února 2014 albánští lékaři byli jen účastníky, ale tentokráte již podruhé vedli diskusi. Dr. Erion Dasho, ITeHP národní koordinátor, velmi ocenil jejich profesionalitu a spolupráci při řešení případu.

Při jejich první prezentaci Dr. Lindita Shosha jako vedoucí týmu mluvila o případech léčení anorektálních a perianálních zraněních z oblasti traumatologie pánve.

2.3 Amerika

2.3.1 Arizona

Jedno z prvních využití teletraumatologie proběhlo v neděli 21. listopadu 2004, kdy lékaři použili spojení mezi Emergency v Southeast Arizona Medical Center v Douglasu a oddělení na University Medical Center, aby zachránili život 18 měsíčního dítěte s těžkým poraněním hlavy a několika zlomeninami po autohavárii .

Byl aktivován nový teletrauma systém využívající arizonský telemedicínský síťový program. V Tucsonu zkušený traumachirurg Dr. Rifat Latifi využil připojení a mohl poskytnout přímý dohled na místního lékaře v Douglaus, Dr. Tanvira. Dr. Latifi byl vlastně schopen virtuálně být na pohotovosti v Douglasu a vést léčbu pacienta. V důsledku toho, bylo dítě dostatečně stabilizováno na dopravu do Tucson a umístěno na jednotce intenzivní péče. Později v ten den Dr. Latifi zaslal svým kolegům mail, ve kterém píše: ,, Kdybychom neměli toto připojení, dítě by zemřelo . “

Od roku 2006 byl odstartován program, kdy se v Arizoně tímto způsobem spojilo již několik nemocnic a slaví úspěchy v neodkladné léčbě traumat. Během prvních 13 měsíců fungování programu bylo takovýmto způsobem léčeno 21 pacientů.

2.3.2 Florida

University of Miami Miller School of Medicine’s William Lehman Injury Research Center se ve spolupráci s US Army a the Army Trauma Training Center (ATTC) podílela na výzkumu a sestrojení InTouch Health Remote Presence (RP-7) robota, který je ovládán bezdrátovým připojením z řídící stanice pomocí joysticku. Ovládání stanice je na přenosném počítači, který umožňuje specialistovi ovládat robota z libovolného místa s bezdrátovým připojením.

Do budoucna je v plánu spojit nejen nemocnice státu Florida, ale rožšířit síť celosvětově.

3. Závěr

Teletraumatologie stejně jako telemedicína a eHealth jsou takříkajíc ještě v plenkách a skrývají velký potenciál. Myslím ale, že lidé jsou na dobré cestě k jeho využití a zdokonalení starších technologií, stejně jako vynalezení technologií nových. V dnešní době, kdy pokrok neustále běží kupředu, jsou takovéto objevy jen otázkou času. Samozřejmě tím bude ulehčeno od spousty problémů, ale především to zvýhodní pacienty.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice o portáli NIZ.sk. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.