Teletraumatologie se zaměřením na aktivity v ČR

Telemedicína a její definice podle WHO

Telemedicína je souhrnné označení pro zdravotnické aktivity, služby a systémy provozované na dálku cestou informačních a komunikačních technologií za účelem podpory globálního zdraví, prevence a zdravotní péče, stejně jako vzdělávání, řízení zdravotnictví a zdravotnického výzkumu.

 

Historie telemedicíny

Historie tohoto oboru úzce souvisela s rozvojem informačních a telekomunikačních technologií, bez kterých by nemohl tento medicínský obor vůbec existovat.

 

– 1950 – Teleradiologie

– 1965 – Telepsychiatrie

– 1968 – Telekonzultace s praktickým lékařem

– 1975 – Konzultace přes satelit

– 80. léta – rozvoj internet => obrovský skok kupředu

 

Oblasti telemedicíny

Mezi hlavní oblasti tohoto oboru patří možnost lékařské konzultace pro širokou veřejnost. K dispozici jsou tzv. Zelené linky, jež nabízejí možnost většinou zdarma a prakticky kdykoli se informovat o různých medicínských problémech s odborníkem. Jedná se například o linku prevence AIDS, nádorové linky, linky proti bolesti, informace o povinném očkování při cestování do cizích zemí apod. Rozvoj internetu dal vzniknout také různých ONLINE poradnám a diskuzím, kde si ovšem musíme dávat zvýšený pozor na relevantnost dané stránky a „odborníka“, jež nám radí.

Další formou přiblížení pacientům mohou být tzv. pojízdné ordinace či laboratoře, které jsou výhodné jak v otázce prevence a informování široké veřejnosti, tak například pro hůře mobilní pacienty.

Rovněž došlo ke zjednodušení a zvýšení rychlosti komunikace mezi lékaři například v naléhavých případech, jež si žádají rychlý přenos informace mezi jednotlivými lékařskými pracovišti. Odborníci se použitím moderních technologií mohou také vzdělávat či pořádat telekonference.

Rovněž se velmi zlepšila možnost zpětné vazby od pacienta vůči lékaři a zároveň monitoring pacientů v jejich domovech, což zvyšuje kvalitu života a zlepšuje lékařskou péči a pohodlí pro chronicky nemocné. Můžeme na dálku monitorovat hmotnost, tlak, EKG, hladinu cukru v krvi a další.

 

Telemedicína a její projekty v České republice

Zde si dovolím uvést nejznámější a nejhojněji využívané projekty v oblasti telemedicíny v České republice, mezi než se v neposlední řadě započítává i teletraumatologie.

– Intervenční teleradiologie

– Teleneurochichurgie – Home working

– Telepatologie

– Propojení nemocnic – Olomoucký reg.

– Telekardiologie

– Telehematologie

– Teleaortografie

– Telekonzultace a léčba akutního infarktu myokardu

– Teletraumatologie

Tato oblast medicíny je v České republice poměrně velmi mladá a širší veřejnosti ještě poměrně neznámá. Proto u nás bylo nutné určité navazování ve vývoji a provozování na dřívější zkušenosti zahraničních zemí, které se touto problematikou zabývají již delší dobu.

Poměrně rychlé nastávání změn nejen v naší zemi je dáno velmi rychlým vývojem a průnikem nových digitálních technologií a také jejich zpřístupnění veřejnosti. Mezi hlavní změny v České republice jistě patří snaha o sounáležitost s EU, kde jsme byli nuceni doladit legislativu a upravit některé normy s ohledem na EU, aby se Evropa mohla stát „jednotnou“.

Všechny změny mají hlavně napomáhat a tvořit ideální podmínky pro rozvoj elektronického zdravotnictví a telemedicíny. Vzhledem k určité „zaostalosti“ České republiky jsme v dnešní době nuceni hlavně dohnat vyspělejší země Evropy, aby došlo ke zmíněnému sjednocení na poli informační a komunikační politiky.

Hlavním úkolem e-Health bylo zefektivnit dosavadní způsob komunikace a stylu práce s medicínskými daty a informací tak, aby byla co nejvíce usnadněna práce s nimi a byly dostupné kdekoliv a kdykoliv, což se podle mého názoru poměrně zdařilo, avšak ještě pořád je co zlepšovat v ohledech na laickou veřejnost i odborníky.

Například  správně by elektronické vzdělávání mělo mít místo na webových stránkách každého zdravotnického zařízení, aby bylo možno informovat pacienty o nejnovějších metodách léčby konkrétního onemocnění, nebo o nejmodernějších přístrojových technikách pro různé druhy zákroků, apod.

V oblasti sloužící veřejnosti odborné, tedy specialistům, může dojít ke zlepšení na poli integrace zobrazovacích metod (např. CT, SONO, MR) na jednu obrazovku, možnost konzultací a konferencí odborníků v rámci ČR, ale i celého světa online.

 

Traumatologie a teletraumatologie

Traumatologie je obor lékařství zabývající se prevencí, diagnostikou, léčením a rehabilitací poranění, zejm. pohybového ústrojí, mnozí z nás ji mohou znát pod pojmem úrazová chirurgie.

Téma teletraumatologie pak není v ČR příliš známé, velmi často ani odborníci na traumatologii nevědí, co přesně si pod daným pojmem představit, ačkoli jej sami využívají v podstatě denně.

Úkolem teletraumatologie je zaprvé zcela jistě výuka mediků a zdravotníků na dálku. V Praze mohu jako příklad uvést nemocnice FN Motol, ÚVN a FN Královské Vinohrady, které jsou zapojeny do projektu videokonferencí, jejichž iniciátorem je prof. MUDr. Leopold Pleva, CSc. Pod jeho vedením a díky němu vzniklo velké množství materiálů, které si volně mohou medici napříč celou Českou republikou pustit a vzdělávat se tak v určité problematice.

Často vzpomínaným využitím teletraumatologie, které ocení zejména široká veřejnost, je možné online poradenství a případné čtení výsledků vyšetření, jako je např. RTG, SONO či MR, jež nám skýtá velmi cennou pomoc např. v případě převozu nemocného po úrazu či nehodě ze spádové nemocnice, jež nemá potřebné zázemí, do specializovaného traumacentra, kam se díky telemedicíně odešlou i výsledky provedených vyšetření, aby je specialista mohl v krátkém časovém úseku zhodnotit a rychle poskytnout pacientovi potřebnou pomoc.

Z osobní zkušenosti mohu doplnit další využití teletraumatologie, a sice možnost tzv. robotických operací na dálku. Tato metoda je v dnešní době zatím ve stadiu vývoje a z etických důvodů dnes není možné operovat člověka tak, že by operatér seděl v kanceláři a na dálku řidil pohyby robota, jež by prováděl samotný výkon, ale jsou známy experimenty na zvířatech, které byly úspěšné a dávají této metodě do budoucna velké naděje.

Je ale možné provádět operace operatérem za pomoci robota, tzv. Da Vinci, kterého v dnešní době využívá 7 nemocnic v ČR (konkrétně se jedná o Nemocnice na Homolce, ÚVN  v Praze, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem a nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně a Fakultní nemocnice Olomouc). V tomto případě lékař řídí robota, který se skládá ze dvou částí. První částí je tzv. ovládací konzole, za níž sedí odborník, který pomocí joysticku ovládá vlastní operační nástroje, umístěné na pracovní konzoli spolu s kamerou a ovládacími rameny.

Výhodou tohoto způsobu operací je kvalitnější a lepší zobrazení operačního pole, lepší a přesnější pohyby nástrojů, výborná ergonomika, eliminace třesu a nechtěných pohybů chirurga, klidný a stabilní obraz, menší riziko krevních ztrát, mírnější pooperační bolesti, rychlejší návrat do běžného života a rychlejší rekonvalescence, kratší doba hospitalizace, nižší procento komplikací a především šetrnější a bezpečnější výkon.  Nevýhodou je vysoká pořizovací cena systému (kolem 40 mil.korun) a doba získávání zkušeností  a  především zručnosti operatéra, která se pohybuje kolem 1 roku.

Na závěr bych uvedla jednu ze vznikajících možností telemedicíny. Na ČVUT zkonstruovali taktéž robota za účelem zkvalitnění péče o pacienta. Byl pojmenován ORFEUS. Jedná se o robota záchranářského, který dokáže najít raněného člověka. Pracuje v nepřehledném terénu, tam kde jsou podmínky pro člověka nemožné. Jedná se zatím o projekt v laboratorní fázi, ale myslím si, že bude velkým přínosem pro dnešní medicínu.

 

Závěr

Při vyhledávání literatury i informací na internetu jsem zjistila, že téma teletraumatologie je v České republice skutečně téměř neznámé a to i mezi odborníky vzdělanými v oboru traumatologie a úrazová medicína.

V dnešní době zatím našlo širší uplatnění snad jen pořádání videokonferencí a i v tomto ohledu je mnoho co zlepšovat.

Záměr tohoto odvětví je však velmi prospěšný, a proto doufám, že se do budoucna dočkáme jeho rozšíření mezi odborníky i laickou veřejnost a dojde k uplatnění původní myšlenky. Zjednodušení a zrychlení komunikace mezi laikem a odborníkem i mezi odborníky navzájem.

 

Veronika Čiháková

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív, eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.