TELETRAUMATOLOGIE SE ZAMĚŘENÍM NA AKTIVITY V ČR

TELETRAUMATOLOGIE  SE ZAMĚŘENÍM NA AKTIVITY V ČR

Ve své práci se budu věnovat tématu telemedicíny, konkrétně oblasti teletraumatologie a zaměření na aktivity v České Republice.

Jelikož je téma velmi rozsáhlé a mnoho lidí si nedovede ani představit, co konkrétně termín telemedicína  vůbec znamená, na úvod bych uvedla pár důležitých informaci, které se této oblasti týkají.

Telemedicína je souhrnné označení pro postupy poskytování zdravotních služeb na velké vzdálenosti. Tato definice však není jedinou definicí vystihující podstatu tohoto oboru. Program zdravotní péče Evropské komise definuje telemedicínu takto : ,, Rychlý přístup ke sdíleným a vzdáleným lékařským odborným posudkům prostřednictvím telekomunikačních a informačních technologií bez ohledu na to, kde se pacient nebo příslušná informace přímo nachází ´´.

Americká telemedicínská asociace definuje telemedicínu takto : ,, Telemedicína je použití zdravotnických informací vyměněných z jednoho místa na druhé prostřednictvím elektronických komunikací pro zdravotnictví a vzdělávání pacientů nebo poskytování zdravotní péče pro účely zlepšení péče o pacienty´´.

Existují i mnohé další definice telemedicíny, ale všechny mají jedno společné, a to, zrychlení a zlepšení komunikace mezi lékaři navzájem, mezi lékařem a pacientem nebo mezi pacienty navzájem pomocí moderních komunikačních a informačních prostředků s cílem zlepšit diagnostické a terapeutické procesy, a tím celkovou zdravotní péči o pacienta.

Vzhledem k různým možnostem přenosu informací se dá tento poměrně nový obor medicíny rozdělit do několika částí. První částí je zasílání informací, druhou a velmi rozsáhlou částí je dálkové monitorování a v neposlední řadě terapie na dálku.

Zasílání informací je nejčastěji využívanou možností a postupem telemedicíny. Data se nejprve musí zaznamenat a následně odeslat. Dříve se tento způsob praktikoval převážně poštou, v dnešní době s rozvojem internetu, dostala telemedicína a sdělování informací nový rozměr. Velké pozitivum je hlavně v rychlosti přenosu dat, v podstatě na jakékoliv vzdálenosti. Dalším konceptem tohoto oboru je monitorování na dálku. Vyznačuje se především tím, že měřená data jsou vyhodnocována ihned, tedy v reálném čase. Výsledky většinou hodnotí odborník v daném oboru a není výjimkou, že si mnohdy volá na pomoc či radu další experty v dané problematice. Podobným konceptem je tzv. dálková terapie. Jedná se o nejnáročnější postup telemedicíny. Lékař a pacient, mnohdy i klient, jsou od sebe vzdálení desítky či tisíce i více kilometrů. Diagnostické či pouze terapeutické výkony jsou výhradně zprostředkovány technickými prostředky. Může se jednat pouze o kontakt člověka s lékařem v rámci poradenství, ale za skutečnou dálkovou terapii se považuje především chirurgická terapie. Velmi významným telemedicínským oborem je válečná chirurgie a traumatologie.

V oblasti telemedicíny začala Česká Republika navazovat na dřívější zkušenosti týkající se vývoje a provozování telemedicíny v zahraniční, kde se touto problematikou zabývali již déle. Tato oblast je velmi mladá a není širší veřejnosti velmi známá. V poslední době jsme svědky poměrně radikálních změn v naší společnosti za poměrně krátký čas. Tyto změny jsou způsobeny změnami v celosvětovém měřítku, kde dochází ke změnám v dosavadním fungování vyspělé tržní ekonomiky. Ta se díky stále většímu průniku nových digitálních technologií a jejich využití postupně mění na ekonomiku znalostní, která je založena především na využití vědeckých poznatků. Existuje řada projektů pojednávajících o těchto změnách.  Nám však stačí připomenout sounáležitost s Evropskou Unií, kde jsme jako členská země zavázáni do určité doby sladit nebo zharmonizovat legislativu a některé normy EU tak, aby se Evropa mohla stát jednotnou.  Všechny změny mají výrazně napomáhat a vytvářet ideální podmínky nejen pro rozvoj e- zdravotnictví a telemedicíny.  Prvořadým úkolem České Republiky bylo co možná nejrychleji ,,dohnat´´ některé náskoky zemí  EU tak, aby docházelo k postupnému sjednocení jednotlivých problematik týkajících se informační a komunikační politiky ČR s jinými členskými zeměmi EU, které se s podobnými problémy již dříve potýkaly a následně je také zvládaly. Hlavním úkolem e-Health bylo zefektivnit dosavadní způsob komunikace a stylu práce s medicínskými daty a informací tak, aby byla co nejvíce usnadněna práce s nimi a byly dostupné kdekoliv a kdykoliv.  To se zcela jistě podařilo.  Posoudit to můžeme z více hledisek. Prvním hlediskem je to, že telemedicína může sloužit jak široké veřejnosti, tak velmi úzce vybrané skupině osob se stejným zájmem či problémem. V oblasti široké veřejnosti se zcela jistě jedná o vzdělávání společnosti jak laické, tak i odborné. Správně by e-edukace měla mít místo na webových stránkách každého zdravotnického zařízení, aby mohla informovat pacienty o nejnovějších metodách léčby konkrétního onemocnění, nebo o nemodernějších přístrojových technikách pro různé druhy zákroků, apod.  V druhé oblasti sloužící přímo pro vybranou skupinu osob  telemedicína slouží především pro přenos odborné informace (data, výsledky, apod.) mezi dvěma či více osobami s určitým zájmem.  Patří sem zejména integrace jednotlivých zobrazovacích metod (CT, MR, SONO) na jeden display, konzultace špičkových odborníků v rámci ČR, ale i celého světa, možnost práce doma (tzv. Home-working), možnost internetové vizity na dálku, cílené provádění edukací pomocí telekonferencí v aktuálním čase on line a mnohé další.

Na konec úvodní části bych uvedla pár projektů, kterými se může pyšnit přímo Česká republika. Projekt Nádory.cz je významný a unikátní projekt patřící do oblasti telemedicíny, který vznikl jako jediný svého druhu právě v ČR a je průkopníkem v technikách provozování telemedicíny v praxi. Má za úkol pomáhat pacientům v léčbě a informovanosti na dálku cestou rychlého zprostředkování nejaktuálnějších dat o různých nádorech, jejich klasifikaci, léčbě apod.  Tento portál je veřejně přístupný každému člověku bez rozdílů vzdělání či odbornosti.  Jako další projekty bych uvedla např. projekty telechirurgie, akutní neurotraumatologie, telepatologie, telekardiologie, telehematologie, telekonzultace a léčba AIM, telekonzultace laparoskopických výkonů, propojení nemocnic brněnského regionu, propojení nemocnic olomouckého regionu, teleechokardiologie a především projekt teletraumatologie.

V poslední části své práce se budu věnovat právě oblasti teletraumatologie a její využití v České Republice. Na úvod bych představila obor traumatologie jako takový.

Traumatologie je obor lékařství zabývající se prevencí, diagnostikou, léčením a rehabilitací poranění, zejm. pohybového ústrojí, mnozí z nás ji mohou znát pod pojmem úrazová chirurgie.

Téma teletraumatologie není v ČR příliš známé. Jelikož pracuji v Ústřední vojenské nemocnici na oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, jako zdravotní sestra, oslovila jsem osobně přednostu Traumatologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, zda by mi mohl odpovědět na několik mých otázek, týkajících se právě tohoto tématu. Zprvu nevěděl vůbec, o co se jedná. Po přiblížení dané problematiky mi velice stroze odpověděl, že toto rozhodně všechno provádí, ale neříká tomu teletraumatologie. Jsem tedy nucena uchopit toto téma po svém.

Pod tímto pojmem si představuji spoustu věcí, které vycházejí z obecné definice a úkolů telemedicíny. Jedním z nich je výuka mediků a dalších zdravotníků na dálku. Nemocnice Moravskoslezského kraje a nemocnice Prahy, zejména ÚVN, FN Motol a FN Královské Vinohrady, jsou zapojeny do projektu videokonferencí. Iniciátorem je doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc. Pod jeho vedením vzniklo spousty materiálů, které si mohou kdykoliv medici z jakékoliv části naší republiky pustit a učit se tak dané problematice.  Vznikají i různé učební pomůcky, které slouží k praktickému využití. Dalším využitím teletraumatolgie  v praxi bych uvedla poradenství on-line a možné čtení výsledků např. RTG, SONA a MR. Jako příklad bych uvedla autonehodu v malém městě, zasahující posádka RZS odveze raněného do spádové nemocnice. Tam udělají běžná vyšetření, ale bohužel si neví rady, co s daným zraněním mohou udělat, nemají takové zkušenosti, nebo si nejsou jednoduše jisti. Výsledky zobrazovacích metod pošlou do nějakého specializovaného traumacentra. Tam je daný odborník vyhodnotí  a buď kolegům z menší nemocnice poradí, co mají dělat, jak postupovat  a nebo je raněný transportován k nim, do rukou specialistů. Toto bych řekla, že je asi nejčastěji využívaným způsobem teletraumatologie.  Poslední zmínkou tohoto oboru jsou tzv. robotické operace na dálku. Tato metoda je bohužel jak se říká ještě v plenkách, co se týče operací lidí. Jsou známy různé experimenty na zvířatech, ale u člověka jako takového se bohužel zatím z etických důvodů nesmí operovat ve smyslu, že operatér sedí ve své kanceláři a pouze pokyny řídí robota, který sám provádí výkon. Co je ale v naší republice velmi časté, jsou operace prováděné člověkem-operatérem, za pomocí robota. Tento systém se nazývá systém da Vinci a v současné době je využíváno 8 robotických systémů v 7 nemocnicích ČR (Nemocnice na Homolce, ÚVN  v Praze, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem a nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně, Fakultní nemocnice Olomouc).  Operatér řídí robota, který se skládá ze dvou částí. První částí je ovládací konzole, za kterou sedí chirurg-traumatolog a pomocí joistiku a pedálů ovládá vlastní operační nástroje. Ty jsou umístěné na pracovní konzoli, která na sobě nese ovládací ramena s nástroji a kamerou.  Lékař okulárem kouká na 3 D obraz operačního pole, nástroje ovládá pouze pomocí joistiků, do kterých zasune vždy 1. a 2. prst každé ruky a pohybem ruky provádí výkon.  Výhodou tohoto způsobu operací je kvalitnější a lepší zobrazení operačního pole, lepší a přesnější pohyby nástrojů, výborná ergonomika, eliminace třesu a nechtěných pohybů chirurga, klidný a stabilní obraz, menší riziko krevních ztrát, mírnější pooperační bolesti, rychlejší návrat do běžného života a rychlejší rekonvalescence, kratší doba hospitalizace, nižší procento komplikací a především šetrnější a bezpečnější výkon.  Nevýhodou je vysoká pořizovací cena systému a doba získávání zkušeností  a  především zručnosti operatéra. Teprve až po 1 roce intenzivního tréninku si může lékař dovolit jít operovat naostro.  Pořizovací cena da Vinci systému se pohybuje okolo 40 mil. korun.

Na závěr bych uvedla jednu ze vznikajících možností telemedicíny. Na ČVUT zkonstruovali taktéž robota za účelem zkvalitnění péče o pacienta. Název  mu dali ORFEUS. Jedná se o robota záchranářského, který dokáže najít raněného člověka. Pracuje v nepřehledném terénu, tam kde jsou podmínky pro člověka nemožné. Jedná se zatím o projekt v laboratorní fázi, ale myslím si, že bude velkým přínosem pro dnešní medicínu.

Celkové shrnutí mé práce je velmi krátké, neboť téma teletraumatolgie je v České Republice skoro neznámé, jak jsem se přesvědčila na vlastní kůži, spousty lidí, a to i vzdělaných v oboru traumatologie a úrazoví chirurgie, nemá ponětí o tomto moderním způsobu léčby. Využití našla pouze videokonference a e-learning  tohoto oboru, robotické operace a hlavně poradenství na dálku.

IVANA JÍCHOVÁ

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív, eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.