Teletraumatologie v Evropě

Obor Teletraumatologie vychází ze dvou základních pojmů a to telemedicína a traumatologie. Telemedicínu můžeme dle WHO definovat jako souhrnné označení pro zdravotnické aktivity, služby a systémy, provozované na dálku cestou informačních a komunikačních technologií, za účelem podpory globálního zdraví, prevence a zdravotní péče, stejně jako vzdělávání, řízení zdravotnictví a řízení zdravotnického výzkumu. Traumatologii řadíme mezi obory medicíny zabývající se prevencí, diagnostikou, léčením a rehabilitací poranění a to zejména pohybového aparátu. Jedná se o chirurgicko – ortopedický obor, který nejčastěji řeší polytraumata (polytrauma = postižení nejméně dvou orgánových systémů, z nichž alespoň jeden ohrožuje pacienta na životě) a s nimi spojené komplikace, především šok.

O počátcích teletraumtologie, stejně jako o počátcích telemedicíny obecně, můžeme hovořit od plošného zavedení telefonů, televize, internetu, ale vždy v souvislostech s velmi rychlým rozvojem informačních a komunikačních technologií. Největším mezníkem v tomto odvětví je bezesporu založení záchranné zdravotnické služby, která je v současnosti ve všech vyspělých státech nezbytným prostředkem k zachování a ochraně zdraví obyvatel. Za nejstarší záchrannou službu ve střední Evropě je považován Pražský dobrovolný sbor ochranný, který byl na území České republiky založen dne 8.12.1857. A i když v této době byla teletraumatologie ještě pouze hudbou budoucnosti, tvoří v současnosti komunikace zdravotnických záchranných služeb s pacienty, ale i v rámci Integrovaného záchranného systému, pomyslný vzor promyšleného a v dnešní době již nezbytného využití telemedicíny v praxi. Mezi konkrétní využití telemedicíny v oblasti traumatologie a urgentní medicíny bych uvedla zavedení celostátního tísňového čísla 155, které mohou občané v případě nouze vyžít k rychlé komunikaci s odborným zdravotnickým personálem, který jim je schopen ihned poskytnout profesionální rady a zároveň okamžitě dle závažnosti situace na místo odeslat výjezdovou skupinu Rychlé lékařské nebo Rychlé zdravotnické pomoci. K tomu dispečerka rychlé záchranné služby využívá i dalšich moderních technologii. Jako příklad se dá považovat situace, kdy pacient netuší kde se momentálně nachází a dispečerka je schopna jeho lokalizací různými moderními přístroji zjistit a následně navigovat připravenou posádku vozidla. Další komunikace posádky a dispečerky může probíhat mobilními telefony, ale stále se ještě využívá vysílaček, které jsou standardním vybavením každého záchranného vozu. Další rozvoj v oblasti informačních a komunikačních technologíí vedl k zavedení mezinárodní tísňové linky 112, pomocí které se dovoláte záchranářům ve všech členských státech EU. Je umožněna zdarma na celém území EU a umožňuje právě určení polohy volajícího. Mimo jiné je linka 112 ideální pro osoby v nouzi, které nehovoří jazykem většiny obyvatel území, na kterém se nachází. Vyjímečná je také tím, že na linku 112 lze telefonovat z mobilního telefonu bez SIM karty. U záchranné služby ale najdeme ještě jeden případ zcela zásadního využití teletraumatologie v praxi. Pokud je na výjezd zaslána posádka Rychlé zdravotnické pomoci, která nemá ve svém složení lékaře, ale pouze zdravotnického záchranáře a řidiče, může nastat situace, kdy je zdravotnický záchranář odkázán na konzultaci s lékařem, který je vždy připraven na telefonu. Tato situace nastává poměrně často a bez využití telemedicíny by byla v podstatě neřešitelná.

Moderní medicína jde ale obrovskými skoky dopředu a Teletraumtologie samozřejmě není výjimkou. V roce 2006 se v Ústí nad Labem konalo zasedání výboru České společnosti pro úrazovou chirurgii, ve kterém se projednávalo přijetí několika projektů v rámci „Projektového záměru“ a samozřejmě jejich následné financování. Jeden z navrhovaných projektů byl zaměřen právě na oblast Teletraumatologie a propojení traumacenter v České republice a to pro potřeby akutních traumatologických konzilií. Měl sloužit k optimalizaci diagnostických a terapeutických výkonů zejména u komplikovaných případů a zajištění dálkového vzdělávání mediků a doškolování lékařů v oblasti úrazové chirurgie. Tato myšlenka patří k dalším příkladům využití teletraumatologie a v ideálním případě by znamenala poskytnutí péče nejlepšími odborníky z ČR, příp. i celého světa, u závažných a především život ohrožujících stavů pacienta, u kterých je rychlost a efektivnost jednání s využitím telekonferencí, telekonzultace a telediagnostiky zcela zásadním prostředkem nejmodernější péče.

V České republice se nachází 16 specializovaných traumacenter, které jsou schopny poskytnout nejvyšší úroveň v péči o pacienty po úrazech. Péče v traumacentrech je založena na myšlence komplexnosti a multioborové spolupráci různých specialistů. Zde je opět v popředí zájmu telemedicína, jakožto prostředek komunikace mezi odborníky různých oborů. Využití e-mailové i telefonické komunikace je v těchto případech již zcela rutinní.

Teletraumatologie je oborem, který i do budoucna má lékařům v mnohém co nabídnout. Již nyní se například odvážně hovoří o operacích „na dálku“ za použití nejmodernějších vyspělých technologií. Nechme se překvapit, co všechno ještě teletraumatologie „dokáže“.

KASPARVI, 5.4.2014

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice eHealth a telemedicína, Seminární práce 2014, Uznané seminární práce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.